Jasné a stručné odmítnutí bez zapojení pocitů. Hodí se pro odmítnutí nějaké maličkosti a do kontaktu s lidmi, kteří nejsou blízcí.

Odmítnutí, které v sobě zahrnuje vcítění se do situace žádající osoby. Říkáme „ne“, ale dáváme najevo, že druhou osobu vnímáme a není nám lhostejná.

Odmítnutí, které v sobě zahrnuje jinou možnost. Nemůžeme vyhovět této žádosti, ale dáváme najevo otevřenost vyhovět jinak (jiný čas nebo způsob).

Vysvětlení naší hranice, na kterou žádost naráží. Hodí se v situacích, kdy nás může někdo žádat opakovaně - stanovit hranici stačí jednou a pak si ji jen ustát.

Například pokud Alču někdo žádá o společnost na velkém koncertě, a ona nemá ráda davy lidí, je dobré jasně říct, na jaké typy akcí chodí a nechodí.

V blízkých vztazích je hezké při odmítnutí základně vysvětlit důvod, proč nemůžeme nebo nechceme žádosti vyhovět. Jinak může prosté „ne“ vyznít trochu tvrdě.

Pokud vysvětlení přejde spíš v sebeobhajování, je to zbytečně nepříjemné pro obě strany. Důvod odmítnutí stačí říct stručně a je to v pořádku.

Odmítnutí, které je hrubé nebo obsahuje podráždění, že se žádající vůbec ptá.

Chladné odmítnutí, které nebere vůbec ohled na pocity žádajícího.

Odmítnutí, které je spojené s tak silným pocitem viny, že se osoba dlouze a nadbytečně omlouvá.

Odmítnutí, které není dostatečně jasné, vyhýbání se přímé odpovědi, mlžení.