
Sebepodpora vs. sebekritika

Sebepodpora neznamená ignorovat chyby
Sebepodpora je laskavý a realistický přístup k sobě. Uznáváme své chyby a hledáme způsoby, jak se z nich poučit. Sebekritika nás naopak sráží, aniž by nabízela řešení, a brání nám v růstu.
Příklad: Sebepodpora znamená říct si: „Udělal/a jsem chybu, ale příště to zkusím jinak.“ Sebekritika by byla: „Jsem neschopný/á, nikdy to nezvládnu.“
Jak poznat sebepodporu?
Sebepodpora nám pomáhá v růstu:
- Je konstruktivní: Soustředí se na řešení a poučení z chyb.
- Je laskavá: Umožňuje nám být k sobě soucitní, i když se něco nepovede.
- Podporuje pozitivní změnu: Povzbuzuje nás k hledání cesty vpřed.
Příklad: Když dostaneme špatnou známku, řekneme si:
„Podcenil/a jsem přípravu, příště se lépe připravím.“
 
 
Jak poznat sebekritiku?
Sebekritika nás oslabuje:
- Je destruktivní: Zaměřuje se na hodnocení a obviňování, místo hledání řešení.
- Snižuje sebevědomí: Vede k pocitům selhání a bezmoci.
- Blokuje akci: Kvůli ní se bojíme udělat další krok nebo zkoušet nové věci.
Příklad: Po špatné známce si řekneme: „Jsem neschopný/á, nemá to cenu,“ a přestaneme se snažit.
 
 
Jak převést sebekritiku na sebepodporu?
- Zastavme negativní myšlenky: Uvědomme si, když začneme být k sobě tvrdí.
 Příklad: Když si říkáme: „Zase jsem to pokazil/a!“, zastavme se a změňme tón na laskavější.
 
- Ptejme se na řešení:
 Zaměřme se na otázky typu: „Co můžu příště udělat jinak?“ nebo „Co jsem se z této situace naučil/a?“
 
- Mluvme k sobě jako k příteli:
 Jak bychom mluvili k někomu, koho máme rádi?
 Příklad: „Udělal/a jsem, co šlo. Příště to bude lepší.“
 
 
 
Jak rozvíjet sebepodporu?
- Uvědomit si svůj vnitřní monolog
 Sledujme, jak mluvíme sami se sebou.
 
- Rozvíjet laskavost
 Představme si, jak bychom povzbudili kamaráda ve stejné situaci.
 
- Oceňovat malé pokroky
 Zaměřme se na to, co se povedlo, i když je to jen drobnost.
 
 
 
Zavřít