Anglická revoluce

Anglická revoluce představovala neklidné období v Anglii, které probíhalo ve druhé polovině 17. století. V tomto období v Anglii vypukla občanská válka a královská moc se přela s mocí parlamentu. Na druhou stranu v totožné době Anglie položila základy svého budoucího výsadního postavení v Evropě i ve světě.

Nástupci Alžběty I.

Po skonu královny Alžběty I. v roce 1603 se vlády ujal král Jakub I.. Král podporoval umění a kulturu. Za jeho vlády došlo ke spojení Anglie a Skotska. Také začala kolonizace východního pobřeží Severní Ameriky, kterého se zúčastnili angličtí protestanti zvaní puritáni. Po smrti Jakuba nastoupil na trůn jeho syn Karel I.

Karel I. a parlament

Karel I. chtěl dále rozšiřovat kolonie v Americe. Ty chtěl získat především na úkor Španělů, tedy válkou, což vyvolalo potřebu nových daní. Ty musel schválit parlament, který se zdráhal. Proto se král Karel snažil vliv parlamentu co možná nejvíc omezit. Situace dospěla tak daleko, že Karel I. nechal parlament na nějaký čas rozpustit. Dále se pokoušel zvýšit vliv katolické církve na úkor anglikánů. To se také parlamentu nelíbilo. Za nastalé situace byl parlament vždy svolán jen kvůli schválení daní, jinak neměl prakticky žádnou moc.

Krátký parlament a dlouhý parlament

Koncem 30. let 17. století válčil Karel I. se Španělskem a nově také se Skotskem. Aby si mohl dovolit druhou zmíněnou válku, potřeboval schválit nové daně. Ty však musel potvrdit parlament a proto byl v roce 1640 svolán. Většina jeho členů však využila schůze ke kritice krále, kvůli které Karel nařídil parlament znovu rozpustit. Toto období se nazývá krátký parlament. Protože daně na tzv. krátkém parlamentu schváleny nebyly, Anglie nemohla postavit silnější vojsko a válku prohrávala. Kvůli tomu se král rozhodl svolat další, tzv. dlouhý parlament. Ničeho však nedosáhl, spíše naopak. Na novém zasedání si parlament vymohl významné ústupky. Král nesměl bez souhlasu ukládat daně. Parlament se měl scházet alespoň jednou za tři roky a mohl dohlížet na královy ministry.

Občanská válka 1642–1651

Situace vyvrcholila v lednu roku 1642, když se Karel I. v čele svých vojáků pokusil pozatýkat některé členy parlamentu přímo na jeho půdě. To vyvolalo nepokoje, které přerostly v občanskou válku.

Anglie se rozdělila na dvě strany. Ti, kteří podporovali parlament se nazývali parlamentaristé, ti, kteří podporovali krále si říkali roajalisté

Zpočátku byli úspěšnější roajalisté, ale od roku 1643 zvítězila spíše vojska parlamentu. V armádě parlamentu získal významné postavení Oliver Cromwell, který spolu s dalšími vojevůdci prosadil armádu nového typu. K rozhodujícímu střetu došlo v bitvě u Naseby v roce 1645. V ní vojsko parlamentu porazilo královskou stranu. Král Karel I. uprchl do Skotska. Druhou občanskou válku vedl Karel I. se záměrem získat ztracené pozice zpět, ale v bitvě u Prestonu v roce 1648 byl poražen. V lednu roku 1649 byl král Karel I. shledán vinným ze zrady a popraven.

Anglie republikou

Po popravě krále Karla I. se Anglie stala republikou. Moci se sice formálně chopil Karel II., syn Karla I., ale protože neměl území pod kontrolou,** fakticky vládl parlament. V parlamentu měl nejvýznamnější postavení Oliver Cromwell*. Ten si po porážce roajalistů dokázal poradit se Skoty, Iry i se zbylými královskými příznivci. Po návratu z válečných tažení však Oliver Cromwell shledal, že členové parlamentu se utápí ve vlastních sporech a proto se rozhodl situaci řešit velmi radikálně. Parlament rozpustil. V roce 1649 byl Oliver Cromwell doživotně ustanoven lordem protektorem a tím získal v Anglii výsadní postavení. Fakticky vládl bez jakýchkoliv omezení.

Cromwellova diktatura 1653–1658

Byl to silný vládce, který se příliš nenechal omezovat svými protivníky. Dokonce mu byla nabídnuta královská koruna, kterou však odmítl, protože nechtěl obnovit to, co pomáhal zničit. Z pozice silného vůdce dokázal zemi stabilizovat a vyvést z krize občanské války. Vydal zákon Navigační akta, který zásadním způsobem pomohl anglickým obchodníkům v boji s nizozemskou konkurencí, protože zakázal zprostředkovaný převoz zboží na jiných než anglických plavidlech. To vyvolalo válku s Nizozemskem.

Návrat monarchie

Oliver Cromwell zemřel v roce 1658. V roce 1659 vyzval parlament Karla II. k návratu z exilu a ustanovil ho králem. Nový král šel ve stopách svého popraveného otce. Vedl neúspěšnou válku s Nizozemskem. Jeho snahy dále směřovaly k posílení katolické církve v Anglii. To se opět setkalo s kritikou parlamentu. Po smrti Karla II. v roce 1685, vládl tři roky Jakub II. Stuart. Ten začal také prosazovat politiku proti parlamentu a anglikánské církvi. Proto byl do Anglie povolán Vilém III. Oranžský z Nizozemí, manžel Marie II. Stuartovny. To v roce 1689 vyústilo ve Slavnou revoluci, při které král Jakub II. odešel do exilu a vlády se ujal Vilém III. Oranžský.