Přejít na cvičení:
Příběhy
Přejít na téma:
Lišejníky
Zobrazit na celou obrazovku
Procvičujte neomezeně

Váš denní počet odpovědí je omezen. Pro navýšení limitu či přístup do svého účtu s licencí se přihlaste.

Přihlásit se
Zobrazit shrnutí tématu
SV4
Sdílet

QR kód

QR kód lze naskenovat např. mobilním telefonem a tak se dostat přímo k danému cvičení nebo sadě příkladů.

Kód / krátká adresa

Tříznakový kód lze napsat do vyhledávacího řádku, také je součástí zkrácené adresy.

Zkopírujte kliknutím.

SV4
umime.to/SV4

umime.to/SV4

Lišejníky

Lišejníky jsou složené z více druhů organizmů. Vznikají v základu symbiózou (těsným vztahem) houby a řasy či sinice. Houba se označuje jako mykobiont, řasa/sinice je fotobiont. (V lišejníku mohou navíc být přítomné např. kvasinky či různé druhy bakterií. Sinice a řasa se zde mohou nacházet zároveň.)

Tělo lišejníku a jeho stavba

Tělo lišejníku se nazývá stélka, ta může být rozčleněna na více vrstev: Nahoře a vespod je korová vrstva (a, d), na spodní korovou vrstvu mohou navazovat příchytná vlákna (rhiziny, e). Obvykle v horní části stélky (z důvodu přísunu světla) je vrstva s řasou/sinicí (b), pod níž je vrstva houbových vláken (c).

stavba stélky lišejníku rozlišené na vrstvy

Symbióza řasy/sinice a houby

Houba tvoří většinu lišejníku, udržuje jeho tvar a může ho připevňovat k podkladu. Chrání řasu/sinici a dodává jí (jim) vodu a minerální látky. Řasa či sinice poskytují houbě organické látky bohaté na energii vzniklé fotosyntézou.

Mezi houbou a řasou/sinicí v lišejníku je často mutualistický vztah (navzájem si prospívají). Soužití těchto organizmů ovšem může směřovat i k parazitizmu (houba „zneužívá“ řasu/sinici). Řasy/sinice vyskytující se v lišejnících se obvykle přírodě žijí i volně, houby ovšem bývají na přítomnosti řasy/sinice závislé (proto je název lišejníku zároveň názvem houby, která ho tvoří). Součástí lišejníků jsou ve většině případů vřeckovýtrusné houby.

Ekologie a využití lišejníků

Lišejníky jsou průkopnické organizmy. Rostou v prostředích, kde jiné organizmy žít nedokážou. Některé lišejníky žijí na skalách či kamenech. Podílejí se na jejich zvětrávání, při němž dochází k uvolnění živin využitelných dalšími organizmy (např. rostlinami). Zvětrávání je také předpokladem pro vznik půd.

Některé lišejníky žijí přichycené na rostlinách (jako epifyty), různé druhy mohou růst na borce dřevin či přímo na dřevě. Lišejníky mohou růst i na povrchu půdy.

Lišejníky jsou potravou živočichů (např. losů či sobů), drobným živočichům poskytují úkryt. Dříve se z nich vyráběla barviva, např. k barvení látek na kilty. Z lišejníku se získává lakmus, který se v chemii používá jako indikátor pH (kyselosti/zásaditosti). Mnohé lišejníky jsou citlivé na kvalitu ovzduší, v takovém případě jde o bioindikátory.

Zástupci lišejníků

  • mapovník zeměpisný (a) – Běžně na kamenech, má korovitou stélku, stélky připomínají mapu.
  • terčovka bublinatá (b) – Má šedozelenou lupenitou stélku, často na dřevinách.
  • terčník zední (c) – Nejčastěji na listnatých stromech, žluté lupenité stélky.
  • dutohlávky (d, e) – Mají obvykle keříčkovitou stélku, u některých druhů připomíná drobné pohárky.
  • pukléřka islandská (lidově/obchodním názvem „islandský lišejník“, f) – Používaná do pastilek či čajů proti kašli.
  • provazovky (g) – Obvykle velmi citlivé na kvalitu ovzduší.

příklady běžných lišejníků

Zavřít

Lišejníky (střední)

NAPIŠTE NÁM

Děkujeme za vaši zprávu, byla úspěšně odeslána.

Napište nám

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence