Opatření s cílem snížení emisí skleníkových plynů (či zmenšení je čijich množství v atmosféře) se označují jako mitigace. Mitigace se tedy zaměřuje na příčiny klimatické změny. Dále uvádíme oblasti, které by k mitigaci mohly přispívat.

Energetika

Výroba elektřiny a tepla patří celosvětově k největším zdrojům emisí. Skleníkové plyny přímo vytvářejí hlavně tepelné elektrárny spalující uhlí či zemní plyn. Například v Česku závislost na uhelných elektrárnách přetrvává.

Mezi obnovitelné zdroje energie se řadí sluneční záření, vítr či tekoucí voda. Nevýhodou získávání energie z větru či slunce je závislost na počasí, proto je nutné rozvíjet ukládání energie (bateriová úložiště, přečerpávací elektrárny) a možnosti sdílení dostupné elektřiny přes hranice států. Dalším efektivním zdrojem elektřiny jsou jaderné elektrárny, v budoucnu snad i elektrárny využívající termojadernou fúzi.

Jaderné, solární či větrné elektrárny při provozu \mathrm{CO_2} přímo nevypouštějí, emise však vznikají při jejich výstavbě. Celkové emise na jednotku vyrobené energie jsou u nich ale výrazně nižší než u elektráren spalujících fosilní paliva.

Doprava a budovy

V EU tvoří největší podíl emisí v dopravě osobní automobilová doprava. Obecně platí, že hromadná doprava produkuje méně skleníkových plynů než doprava individuální. Emise dále snižuje přechod na elektromobilitu – dopravní prostředky využívající elektřinu \mathrm{CO_2} nevypouštějí přímo při provozu, mohou ho však produkovat nepřímo v rámci výroby elektrické energie. Vyvíjen je též vodíkový pohon, který má potenciální využití v těžké dopravě. Určitou roli v rámci snižování emisí z dopravy hraje i dostupnost cyklistické a pěší infrastruktury ve městech. Co se týká budov, k úsporám vede zejména zateplování a snižování jejich energetické náročnosti.

Zemědělství, les a krajina

Co se týká zemědělství, živočišná produkce (maso, mléko…) produkuje daleko větší emise skleníkových plynů než produkce rostlinná. Zvířata sama spotřebovávají rostliny jakožto krmivo a prostor pro chov dobytka je získáván např. odlesňováním. V zemědělství lze emise snižovat i změnami hospodářských postupů, např. regenerativním zemědělstvím, které zvyšuje obsah uhlíku v půdě. Zalesňování a obnova mokřadů a rašelinišť přispívají k přirozenému ukládání uhlíku v ekosystémech.

Sekvestrace

Dlouhodobé zmenšení množství skleníkových plynů v atmosféře přirozenými či průmyslovými procesy se nazývá sekvestrace. Přirozené zásobníky uhlíku představují lesy, oceány a půda. Průmyslová varianta, zachycování a ukládání uhlíku (CCS, carbon capture and storage), má za cíl zachytit \mathrm{CO_2} přímo u zdroje emisí (elektráren, cementáren) a uložit jej do zemské kůry. V současnosti je však CCS stále velmi nákladné a pouze se testuje.

Ekonomická opatření

Mezi ekonomická mitigační opatření patří např. uhlíková daň či prodej emisních povolenek (v rámci EU ETS). Společnosti omezující emise či přecházející na šetrnější/pokročilejší technologie by díky tomu neměly být tak finančně zatíženy. Důležitou roli hrají také tzv. zelené investice a fondy EU (např. Fond pro spravedlivou transformaci), které mají pomoci regionům závislým na fosilních palivech s přechodem na čistší ekonomiku. Širší systémový přístup představuje cirkulární ekonomika. Opětovné využívání materiálů a prodlužování životnosti výrobků (např. umožněním snadných oprav) snižuje energetickou náročnost výroby a tím i emise.

Vzdělání a informovanost

K zavádění úspěšných opatření na různých úrovních (od jedinců až po státy a mezinárodní společenství) a technologickému pokroku může přispět informovanost o klimatické změně a odpovídající vzdělání lidí.

Informovaní občané dokáží lépe rozlišit, která opatření potenciálně zlepší stav klimatu (či životího prostředí celkově). Mohou efektivněji činit politická rozhodnutí (např. v rámci voleb) nebo uzpůsobit vlastní chování a přístup (spotřeba, stravování, doprava).

Mitigační opatření v kontextu České republiky přibližuje Atlas dekarbonizace Česka.