Demokracie je forma vlády, ve které drží moc v rukou lidé. Mohou se tedy aktivně podílet na tom, jak je země řízena. Rozlišujeme dva základní typy demokracie, a to:

• přímou, ve které se občané podílejí přímo na přijímání rozhodnutí, například formou referenda, a
• nepřímou (zastupitelskou), kde si občané zvolí zástupce, kteří je následně zastupují v orgánech státní správy.

Přímá forma byla typická pro první demokracie, které vznikly v antickém Řecku. Současné státy užívají nepřímou demokracii či kombinaci přístupů. Jedním z rysů spojovaných s přímou demokracií jsou referenda, tedy hlasování o přijetí či zamítnutí konkrétního návrhu.

Základním mechanismem výběru zástupců v zastupitelské demokracii jsou volby. Volební právo je:

• všeobecné, takže může hlasovat každý svéprávný občan,
• rovné, každý hlas má tedy stejnou váhu, a
• tajné, což znamená, že nikdo nemůže být nucen zveřejnit, komu dal svůj hlas.

Z voleb pak vychází vládnoucí strany, tedy ti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů (či se dohodli s jinými typicky stranami a společně tvoří většinu), a opozice, jejímž úkolem je hlídat vládu a představovat jí jiný úhel pohledu.

Podstatnou součástí fungování demokracie je dělba moci a tzv. systém brzd a protivah. Moc ve státě dělíme na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Všechny tyto orgány jsou vázány zákony, které zajišťují, aby jeden z nich nedržel všechnu moc ve státě. Příkladem systému brzd a protivah může být například to, že výkonnou mocí navržený zákon musí být schválen mocí zákonodárnou.

Všechny tyto mechanismy zajišťují, aby o svém zastoupení a rozdělování moci ve státě rozhodovali občané. Základem pro fungování tzv. občanské společnosti je mimo jiné svoboda shromažďování a projevu.