Přejít na cvičení:
Pexeso
Přejít na téma:
Biologie
Zobrazit na celou obrazovku
Procvičujte neomezeně

Váš denní počet odpovědí je omezen. Pro navýšení limitu či přístup do svého účtu s licencí se přihlaste.

Přihlásit se
Zobrazit shrnutí tématu
U7B
Sdílet

QR kód

QR kód lze naskenovat např. mobilním telefonem a tak se dostat přímo k danému cvičení nebo sadě příkladů.

Kód / krátká adresa

Tříznakový kód lze napsat do vyhledávacího řádku, také je součástí zkrácené adresy.

Zkopírujte kliknutím.

U7B
umime.to/U7B

umime.to/U7B

Houby obecně

Houby jsou samostatnou skupinou jednobuněčných či mnohobuněčných eukaryotních organizmů. Jsou blíže příbuzné živočichům než rostlinám. Houbami se zabývá obor mykologie.

Příbuznost hub a živočichů

Houby se společně se živočichy řadí do skupiny Ophisthokonta (jejich pohlavní buňky mají tlačný bičík) uvnitř supergroup Amorphea.

Stavba těla hub, rozmnožování

Mnohobuněčné houby jsou tvořené mikroskopickými vlákny (hyfami). Vlákna dohromady tvoří podhoubí neboli mycelium. Mycelium se nachází obvykle v půdě či v substrátu, kde houba žije (např. ve dřevě).

Z mycelia za příhodných podmínek vyrůstají plodnice. Ty se lidově označují jako „houby“. Tedy např. hřib smrkový jakožto organizmus se v lese nachází celý rok (jeho podhoubí je skryto v půdě), ale pouze v určité době tvoří plodnice, které lze přímo vidět. Plodnice mnohobuněčným houbám slouží k rozmnožování, tvoří se zde spory (výtrusy).

Plodnice hub

Plodnice hub (dále jsou popisovány typické plodnice stopkovýtrusných hub) vyrůstají z podhoubí (1). Mají třeň (2) a klobouk (3), naspodu klobouku jsou nejčastěji lupeny (4) či rourky (5), na nichž je výtrusné rouško. U mladé plodnice může být vyvinut závoj (a), z něhož vzniká prsten (b). Mladá plodnice může být obalena plachetkou (c). Její zbytek je pochva (d), na klobouku mohou zůstat její útržky (bradavky, e).

plodnice stopkovýtrusných a jejich součásti

Jednobuněčné houby (např. kvasinky) se množí dělením buněk.

Ekologie hub

Některé druhy hub žijí v půdě a rozkládají organické látky ze svého okolí. Zvláště takové houby lze považovat za rozkladače (reducenty, dekompozitory), podílejí se na koloběhu látek v přírodě. Houby také mohou parazitovat na tělech či v tělech dalších organizmů, onemocnění způsobená houbami se označují jako mykózy.

Houby mohou též žít s dalšími organizmy v symbióze. Soužití hub s kořeny rostlin se nazývá mykorhiza, obvykle je prospěšná pro rostlinu i houbu. Rostlina houbě dodává látky vzniklé fotosyntézou, houba rostlině vodu s minerálními látkami. Mnohé druhy hub (např. kozák březový, hřib dubový) jsou pojmenované podle rostliny, s níž žijí v mykorhize.

Houby v rámci soužití se řasou či sinicí (a dalšími organizmy) tvoří lišejníky.

Sběr hub

Houby lze z praktického hlediska rozdělit na jedlé, nejedlé a (smrtelně) jedovaté. Nejedlé houby zásadně neohrozí zdraví, ale nejsou vhodné k jídlu. Plodnice hub se sbírají obvykle koncem léta či na podzim (mnohé houby ovšem tvoří plodnice i v zimě či zjara). Při houbaření je vhodné sbírat pouze houby, které člověk spolehlivě pozná, a obecně se chovat ohleduplně (např. místo po sběru plodnice šetrně zakrýt, nerozhazovat odřezky hub po okolí).

Zavřít

Houby: pojmy (těžké)

Bez chyby





Velikost kartiček: malá | střední | velká

Vyřešeno:



NAPIŠTE NÁM

Děkujeme za vaši zprávu, byla úspěšně odeslána.

Napište nám

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence