Pojem novověk nebo raný novověk označuje období mezi reformací a počátkem Velké francouzské revoluce, tedy přibližně polovinou 15. století až koncem 18. století.

Přesné datum počátku není přesně určeno. Je spojováno s několika zlomovými událostmi, kterými jsou:

• dobytí Konstantinopole (1453),
• objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem (1492),
• vydání tezí Martina Luthera (1517) či
• vytištění Gutenbergovy Bible (1450).

V českých dějinách je začátek novověku spojován s rokem 1526 a nástupem Habsburků na český trůn.

Základní charakteristika raného novověku

Jedná se o období změn a přerodu. Postupně dochází k modernizaci společnosti, ve které ještě ale stále zůstávají prvky tradic spojené se středověkem. Jde například o změnu vnímání světa, která nastala v souvislosti se zámořskými objevy.

Další změny je možné sledovat v souvislosti s rozvojem měst a manufaktur. Dochází ke vzniku předmoderního státu a rozvoji byrokracie s tím spojenému vzniku občanské společnosti.

Toto období je spojeno také s renesanční a barokní kulturou.

Hlavní myšlenkové proudy

Přestože je složité chronologicky přesně určit dobu trvání novověku, je bezpochyby spojen s několika pojmy, které ho charakterizují.

Období rozvoje renesance je spojeno s počátkem novověku v Evropě. Jednalo se o návrat k antickým kořenům spojený se vznikem moderního světa. Slovo renesance vychází z italského slova rinascimento, tedy objevení.

S tímto směrem je spojen i humanismus. Humanitní vědy v této době reprezentovaly základní lidské znaky a přes návrat k antice a její vzdělanosti docházelo k rozvoji osobnosti.

Posledním pojmem je pak reformace. V původním slova smyslu se jednalo o změnu v církvi. Postupně se v Evropě objevily jednotlivé náboženské směry, které se pak mezi sebou střetávaly i v politické sféře.

Za konec novověku je považován počátek Velké francouzské revoluce v roce 1789, po něm pak následuje „dlouhé“ 19. století.