Byzantská říše, jinak nazývaná také Východořímská říše, byla státním útvarem, který se postupně mezi lety 285–395 n. l. zformoval z východní poloviny Římské říše. Římská říše se postupně rozdělila na dvě části. Západní polovina, která zaujímala prostor Itálie a západní Evropy, se nazývala Západořímská říše a část na východě byla nazvána Byzantskou říší. Celý proces dělení trval více než sto let. K definitivnímu rozdělení došlo v roce 395 n. l. za vlády císaře Theodosia I. Pro východní část se vžilo označení Byzantská říše nebo zkráceně Byzanc.
Kde se vzala Byzanc?
Název nesla Byzantská říše podle řecké osady Byzantion, která byla založena v roce 667 př. n. l. na evropském břehu dnešního Turecka, poblíž průlivu Bospor. Na místě Osady Byzantion bylo později zbudováno hlavní město Byzantské říše – Konstantinopol. V čele Byzantské říše stál císař. Země byla rozdělena na thémy.
Nepřátelé Byzantské říše v době stěhování národů
Zatímco Západořímská říše zanikla v roce 476 n. l. pod útoky germánských kmenů, Byzantské říši se podařilo nájezdy odrazit. Po období stěhování národů se nejvážnějšími konkurenty Byzance stali Vandalové v Africe a Peršané na východě.
Justinián I. (527–565)
Nejvýznamnějším panovníkem období z počátku středověku byl Justinián I. Veliký. Ten nechal v Konstantinopoli postavit chrám Hagia Sofia. Podporoval vzdělanost. Za jeho vlády byl vydán Justiniánův zákoník, který položil základy římského práva. Pod vedením jeho vojevůdce Belisaria bylo poraženo povstání Níká. Následně byzantská vojska zničila říši Vandalů v Africe.
Soupeři a spojenci Byzantské říše
V sedmém století vyvstaly Byzantské říši dvě vážné hrozby. Nejprve po roce 622 n. l. začali na byzantské území pronikat Arabové. To vyústilo ve správní reformy. Říše byla rozdělena na jednotlivé kraje – thémy. O několik desítek let později došlo na Balkáně ke zformování Bulharské říše, která rovněž začala Byzanc ohrožovat.
V roce 863 n. l. došlo za vlády císaře Michaela III. k vyslání věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Ti přinesli písmo hlaholici a měli šířit křesťanskou víru, kulturu a vzdělanost. Mimo jiné měli zajistit možné spojenectví Velkomoravské říše a Byzance proti Bulharům.
Porážka Bulharů
Války Byzantské říše a Bulharské říše byly časté. K vyvrcholení střetů došlo na počátku 11. století za vlády císaře Basileia II. V bitvě u Belasice v roce 1014 n. l. byla bulharská vojska poražena a o čtyři roky později První bulharská říše zanikla. Tím odpadl Byzantské říši vážný konkurent na západě.
Náboženství v Byzantské říši a Velké schizma
Byzantská říše byla od vlády Konstantina I. Velikého křesťanská. Jednalo se však o křesťanství východního typu. Byzantská říše byla nejdůležitějším státem, kde se praktikovalo křesťanství východního typu. Oba proudy se definitivně rozdělily během schizmatu v roce 1054.
Velké schizma v roce 1054
Velké schizma v roce 1054 je označení pro zásadní rozkol v křesťanské církvi v raném středověku. Jednalo se o teologický konflikt mezi příznivci západní a východní formy křesťanství, který vyvrcholil v roce 1054 vznikem dvou nezávislých církví. Západní větev byla reprezentována papežem a císařem Svaté říše římské, východní větev pak Byzantským císařem a patriarchou z Konstantinopole. Západní forma křesťanství nese označení římsko-katolické vyznání, východní forma křesťanství se nazývá ortodoxní církev nebo pravoslaví.