Základním a častým typem vazby je kovalentní vazba. Kovalentní vazba může být:

• jednoduchá – Vazba σ (sigma), u té je elektronová hustota je nejvyšší na spojnicích jader atomů účastnících se vazby. Dochází ke sdílení jednoho elektronového páru.
• dvojná – Tvořena vazbou σ a vazbou π (pí, u vazby π se překrývají orbitaly mimo spojnici jader). Dochází ke sdílení dvou elektronových párů.
• trojná – Sestává z jedné vazby σ a dvou vazeb π. Sdílejí se tři elektronové páry.

Kromě kovalentní vazby existují další typy vazeb.

Koordinačně kovalentní vazba

V rámci této vazby je jeden atom dárce (donor) elektronového páru a druhý je příjemce (akceptor). Uplatňuje se např. při vzniku amonného kationtu (\mathrm{NH_4^+}, \mathrm{N} poskytuje elektronový pár) nebo u komplexních sloučenin.

Kovová vazba

Vzniká v kovech v tuhém stavu, kde valenční elektrony vytvářejí tzv. elektronový plyn a volně se pohybují mezi kationty kovů. Tato vazba podmiňuje vlastnosti kovů: elektrickou a tepelnou vodivost, kujnost a tažnost.

Slabé vazebné interakce

Vodíkové můstky vznikají mezi atomem vodíku a atomem s vysokou elektronegativitou (\mathrm{F}, \mathrm{O}, \mathrm{N}), který obsahuje aspoň jeden volný elektronový pár. Zvyšují teplotu varu látek (např. vody), jsou zásadní třeba pro stavbu dvoušroubovice DNA.

Van der Waalsovy síly jsou slabší než vodíkové můstky, díky nim se na určitou vzdálenost přitahují/odpuzují všechny typy částic.