První pomoc je soubor postupů a úkonů, které mají za cíl zachránit zdraví či život. První pomoc je v Česku povinen poskytnout každý člověk, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho dalšího. Pomoc lze poskytnout i pouhým přivoláním záchranné služby.

Poskytování první pomoci

Pokud nastal stav ohrožující život/zdraví, zachraňující by měli chránit sami sebe a předejít dalšímu zhoršení situace (např. umístit výstražný trojúhelník při dopravní nehodě). Pokud zachraňovaný nereaguje na podněty, voláme zdravotnickou záchrannou službu (tel. 155). Telefon je vhodné nastavit na hlasitý odposlech.

Pro volání zdravotnické záchranné služby lze též využít aplikaci Záchranka. Ta dispečinku zasílá polohu zařízení a je výhodné ji použít zejména při situacích, které se odehrávají mimo budovy. Telefonní linku ani aplikaci není vhodné zneužívat (nebo volat při banálních zdravotních problémech), kvůli takovému konání by se pomoc nemusela dostat k lidem, kteří ji opravdu potřebují.

Pokud lze předpokládat i zapojení policie či hasičů, lze využít i linku integrovaného záchranného systému (tel. 112, funguje v rámci celé Evropy).

Zástava dýchání a oběhu

Mezi život ohrožující stavy patří zejména zástava krevního oběhu či dýchání (což je často spojeno). Pokud člověk nereaguje na podněty (oslovení, zatřesení aj.), zakloníme mu hlavu a zjišťujeme, zda dýchá. Pokud nedýchá normálně (nedýchá vůbec, nebo jen chroptivě „lape po dechu“), zahájíme resuscitaci (KPR): Zachraňující si klekne vedle postiženého a stlačuje střed hrudníku postiženého do hloubky 5–6 cm (tempem 100–120 stlačení za minutu). Umělé dýchání (2 vdechy po 30 stisknutích hrudníku) je možné zahrnout, pokud jej ovládáme – jinak u dospělých stačí stlačování hrudníku.

Resuscitace je fyzicky náročná, pokud je někdo s námi, střídáme se. Resuscitujeme, dokud zachraňovaný nezačne jevit známky života, či do příjezdu pomoci. V místech s větší koncentrací lidí (např. obchodní centra, zastávky hromadné dopravy, obecní úřady) lze za účelem obnovení činnosti srdce obvykle využít automatický externí defibrilátor (AED), který zachraňujícího provází.

Pokud je postižený v bezvědomí, ale dýchá, umístíme jej do zotavovací polohy.

Dušení nastává, když cizí těleso ucpe dýchací cesty — postižený se nemůže nadechnout, nedokáže mluvit. Povzbudíme ke kašli, případně přistoupíme k úderům mezi lopatky či prudkému stlačení nadbřišku (Heimlichův manévr).

Další stavy ohrožující život

Masivní vnější krvácení (žilní či tepenné) je vhodné co nejrychleji zastavit: stlačením přímo v ráně, aplikací tlakového obvazu (těsně obvázat krvácející místo, v případě potřeby přidávat vrstvy), případně zaškrcením končetiny.

Závažné poranění, zvláště vnitřní krvácení, může vést k šoku. Postiženého udržujeme v tepelné pohodě, nepodáváme mu tekutiny (nanejvýš svlažíme rty) a jsme s ním v kontaktu.

Mezi další úrazové stavy ohrožující život patří např. poranění hlavy, hrudníku (pneumothorax – vniknutí vzduchu do hrudní dutiny) či břicha.

Informace o první pomoci lze najít na stránkách Českého červeného kříže, na webu Mladý zdravotník či na stránkách České resuscitační rady.