
Kyslík, vodík

Kyslík
Kyslík se v zemské atmosféře vyskytuje zejména ve formě dvouatomových molekul (\mathrm{O_2}). Tvoří 21 % objemu suchého vzduchu. Je reaktivní, podporuje hoření. Je potřeba pro buněčné dýchání. Samostatný kyslík v atmosféře vznikl zejména díky fotosyntéze. Kyslík se používá např. pro řezání či sváření kovů, jako oxidační činidlo v raketových motorech či pro dýchací přístroje/masky v nemocnicích, v letadlech či při potápění.
Kyslík: hybatel i ničitel (života)
Při buněčném dýchání se uvolňuje energie využívaná k životu podobně jako při hoření, ovšem kontrolovaným způsobem prostřednictvím přesných metabolických drah. Chemická nerovnováha (přítomnost kyslíku jako samostatného prvku) na Zemi tedy umožňuje fungování života. Kyslík ovšem, vzhledem ke své reaktivitě, živé soustavy také pozvolna narušuje (to se týká zejména tzv. volných radikálů kyslíku). Dalším negativním působením kyslíku je např. koroze různých materiálů, zejména kovů.
Ozon (\mathrm{O_3}) se nachází ve stratosféře (asi 25–35 km nad povrchem Země), při jeho vzniku dochází k absorbování UV záření pocházejícího ze Slunce. V menším množství ozon vzniká např. při úderech blesků (to se podílí na typické „vůni“ bouřky). Negativní vliv na zdraví může mít jakožto přízemní ozon, který mnohdy bývá součástí smogu.
Vodík
Vodík je nejrozšířenější prvek ve vesmíru. Tvoří dvouatomové molekuly \mathrm{H_2}. Je lehčí než vzduch. Reaguje s kyslíkem za vzniku vody. Je zásadní součástí biomolekul. Vyrábí se rozkladem vody stejnosměrným proudem (elektrolýzou) či se získává ze zemního plynu. Využívá se např. ke ztužení tuků (z olejů se připravují pevné tuky, např. při výrobě margarínu), omezeně jako palivo v dopravních prostředcích.
Voda a vzduch
Kyslík je významnou součástí vzduchu, kyslík společně s vodíkem tvoří molekuly vody.
Zavřít