Elektrické napětí je veličina odpovídající silám, které pohání tok elektřiny (elektrický proud). Jeho značka je U a jednotka volt (V). Napětí můžeme definovat pomocí práce vykonané W zdrojem (elektrickým polem) na přenesení náboje Q náboje. Je to jejich podíl:

U=\frac{W}{Q}.

Platí tedy také vztahy W=Q\cdot U a Q=\frac{W}{U}.

Napětí mezi dvěma body v obvodu měříme voltmetrem (popřípadě multimetrem nastaveným na voltmetr), který do obvodu připojujeme paralelně.

Zdroje napětí mají dva póly které určují směr toku proudu – kladný (+) a záporný (−). Tomu říkáme polarizace zdroje. Kolem sebe se setkáme různými zdroji napětí – chemickými (baterie a akumulátory), nebo těmi, kde jej na začátku vytváří z mechanické energie nějaký generátor:

• Voltův článek – historicky první baterie, stejnosměrné napětí
• AA baterie – 1,5 V, stejnosměrné napětí
• akumulátory – dobíjecí varianta „baterie“
• zásuvka doma – 230 V, póly ve zdířkách se vyměňují (střídavé napětí)
• svetr třený o vlasy – 10 000 V, stejnosměrné napětí
• dráty vysokého napětí – např. 22 000 V, polarizace drátu se střídá (střídavé napětí)

Z napětí svetru je také vidět, že velikost napětí, není úplně rozhodující pokud jde o nebezpečnost. Nebezpečné je totiž hlavně, když zdroj dokáže dodávat velký elektrický proud.