Fyzikální veličiny nám pomáhají popsat svět přesně pomocí čísel (kvantitativně), ne jen subjektivním pocitem.

• Místo „rychlý vlak“ tak můžeme říct, že jede rychlostí 120 km/h. (a víme tedy že jede rychleji než druhý rychlý vlak jedoucí 110 km/h)
• Místo „těžký kámen“ tak můžeme říct, že má 3 kg. (a víme, že pád na nohu zabolí víc než u 1kg kamene)

Díky nim tedy víme, jak moc je něco dlouhé, rychlé, těžké, teplé, a tak dále.

Jak se veličiny značí a proč?

Veličiny označujeme písmeny, aby byl zápis krátký a přehledný. Nejčastěji se používají písmena z naší abecedy, setkáme se ale i s řeckými písmeny.

• délka je l
• čas je t
• rychlost je v
• hustota je \rho (řecké „ró“)

Hodí se to hlavně proto, že díky krátkým značkám můžeme snadno zapsat vztahy mezi nimi jako matematické vzorce. ​ v=s/t

Když potřebujeme popisovat stejnou veličinu pro více těles (např. rychlosti dvou aut), rozlišíme je nejčastěji pomocí indexů (tedy v_1 pro rychlost prvního auta a v_2 pro rychlost druhého auta).

Co je součástí veličiny?

Pod symbolickou značkou veličiny je ukrytá vlastnost tělesa, která má určitou hodnotu v daných jednotkách. Například

m=4 kg

znamená, že veličina označená jako m (hmotnost) má v jednotce kilogram hodnotu 4.

V tištěném textu je obvykle značka veličiny psaná šikmo (kurzívou). Hodnotu a jednotku pak normálním písmem

Základní a odvozené veličiny

Základní veličiny jsou ty, které už dál „nevznikají“ z jiných veličin. Je to

• délka
• čas
• hmotnost
• teplota
• elektrický proud
• látkové množství
• svítivost

Odvozené veličiny vznikají z těch základních a dalších odvozených, například rychlost je odvozena z délky a času, objem z délky (v několika rozměrech), hustota z hmotnosti a objemu, …

Většina veličin, které používáme v praxi, je tedy odvozená.