Náboženská reformace označuje hnutí, které vzniklo na přelomu středověku a raného novověku a znamenalo velké změny v římsko-katolické církvi. Snažilo se opravit nebo revidovat křesťanství, konkrétně katolickou církev, která byla podle propagátorů reformace zkostnatělá a zastaralá. V průběhu náboženské reformace vznikly nové náboženské proudy, které se odštěpily od katolictví.

Předchůdci reformace

Reformace začala na konci středověku. Za raného reformátora nebo předchůdce reformace lze označit Johna Wycliffa, který kázal v Anglii ve 14. století. V českých zemích proti katolické církvi vystoupil jako jeden z prvních Jan Milíč z Kroměříže. Mezi nejznámější kritiky církve patřil Jan Hus.

Počátek reformace

Nelze jednoznačně určit datum počátku reformace, protože se jedná o složitý proces, za významný milník se však považuje událost z roku 1517, kdy Martin Luther vystoupil a přednesl 95 tezí, které kritizovaly katolickou církev a požadovaly její nápravu. Tato událost spustila reformaci v Německu. Členové reformovaných církví se začali nazývat protestanti, protože protestovali proti oficiálnímu proudu.

Postupně se protestanti rozdělili na několik skupin. Z nich nejvýznamnější byli:

• luteráni podle Martina Luthera,
• kalvinisté podle švýcarského reformátora Jana Kalvína a
• novokřtěnci, kteří působili také v českých zemích.

Po kázání Martina Luthera se zakrátko rozšířily reformační myšlenky do celé Evropy. Největší ohlas našly v severských státech, Dánsku, Švédsku, Anglii, na severu Nizozemí a také na severu Svaté říše římské. Prostřednictvím anglických a nizozemských osadníků se začaly šířit také do Ameriky.

Reformace ve Svaté říší římské

Začala v roce 1517, kdy Martin Luther zveřejnil svých 95 tezí a veřejně vystoupil proti katolické církvi. Situace poddaných byla neutěšená, protože byli zatížení množstvím daní. V letech 1524–1525 vypukla ve středním a jižním Německu německá selská válka. Jednalo se o vzpouru rolníků proti šlechtě a církvi, ale měl také náboženské pozadí. Válka skončila porážkou nižších vrstev. Klid však v německém prostoru nenastal.

Dalším nábožensky motivovaným konfliktem ve Svaté říši římské byla šmalkaldská válka (1546–1547 a 1552). Jednalo se o boj protestantských států proti císaři Karlu V. Ačkoliv byl protestantský Šmalkaldský spolek v první fázi neúspěšný. V roce 1552 zvítězil a donutil císaře k vyjednávání. Výsledkem byl Augšpurský náboženský mír stvrzený v roce 1555.

Reformace v Anglii

V Anglii začala reformace za vlády Jindřicha VIII. Ten po neshodách s papežem založil novou anglikánskou církev a sám se ustanovil jejím nejvyšším představitelem. Velkou propagátorkou anglikánské církve byla také jeho dcera, anglická královna Alžběta I..

Reformace ve Francii a Bartolomějská noc

Ve Francii získali protestanti v průběhu 16. století významné postavení. Nazývali se hugenoti a byli příznivci kalvinismu. S přestávkami válčili s katolíky, což zemi významně oslabovalo. Náboženské války měl ukončit až sňatek Jindřicha III. Navarrského s Markétou z Valois zvanou Margot. Svatba se konala 18. srpna 1572 v Paříži. Katolíci však využili šance zbavit se konkurence a v noci ze 23. na 24. srpna proběhlo v Paříži a celé Francii vraždění hugenotů. Jindřich III. Navarrský byl coby budoucí král Jindřich IV. ušetřen. Tato událost dostala název Bartolomějská noc. Definitivní klid zajistil až edikt nantský, který byl vydán Jindřichem IV. v roce 1598.