Síly, které pozorujeme kolem nás, mají různý původ a hodí se umět je rozlišovat.

V mechanice se setkáme s kontaktními silami, které se objeví jen při kontaktu dvou těles/látek. Dělíme je na normálové (kolmo k povrchu v místě kontaktu) a tečné (podél). Mezi normálové patří zejména síly tahu a tlaku (víceméně všechny spoje a kontaktní plochy těles). Tečné jsou pak různé síly odporu prostředí během pohybu (třecí síla, odpor větru, …), bez kterých bychom naše auta nemohli ani rozjet, ani zastavit.

Na dálku (bezdotykově) pak působí gravitační síla mířící do těžiště druhého tělesa (např. do středu Země). Mimo klasickou mechaniku se setkáme s dalšími dalekodosahovými bezdotykovými silami – elektrickou mezi elektrickými náboji (např. elektrostatickou na nabitých baloncích) nebo magnetickou mezi magnety (objevuje se ale i tam, kde proudí elektrický proud).

Speciální název mají i některé součty sil. Například pod vodou je na těleso zespodu větší tlaková síla než shora. Součet tlakových sil na toto těleso, jej tedy nadlehčuje – vztlaková síla. Zemská přitažlivost je u nás zase zmenšována odstředivou silou rotace Země. Součet, který vnímáme, tedy nazýváme tíhovou silou.