Vláda Marie Terezie a jejího syna Josefa II. je půl století dlouhé období, během kterého došlo k velkému množství reforem v celé habsburské monarchii. Oba panovníci jsou považováni za vládce, kteří vládli s pomocí osvícenského absolutismu.

Marie Terezie

Marie Terezie je první a jedinou ženou, která vládla českým zemím. Na český trůn se dostala díky Pragmatické sankci, kterou vydal její otec Karel VI. Byla panovnicí na území celé habsburské monarchie, ale nikdy se nestala císařovnou Svaté říše římské. Titul císaře připadl jejímu manželovi Františku Štěpánovi Lotrinskému.

Války o dědictví rakouské

Války probíhaly mezi lety 1740–1748. Bavorsko a Sasko, které sousedily s monarchií, odmítly uznat nástupnictví Marie Terezie a Fridrich II., který vládl v Prusku, vznesl nárok na území Slezska.

Do válek se zapojila také Francie na protihabsburské straně a Velká Británie na straně Habsburků.

Války byly definitivně ukončeny Cášským mírem, který potvrdil Pragmatickou sankci, na úkor toho ale habsburská monarchie přišla o velkou část Slezska a území v severní Itálii.

Sedmiletá válka

Mezi lety 1756–1763 probíhala válka nejen v Evropě, ale také v zámoří, kde se bojovalo o kolonie. V jejím průběhu došlo i k obléhání Prahy, která byla během toho poničena. Válka skončila pro Marii Terezii potvrzením ztráty Slezska a Kladska.

Reformy

Během vlády jediné ženské panovnice došlo k mnoha reformám. Mezi ty nejzásadnější patří:

• centralizace říše s centrem ve Vídni,
• soupis půdy do tereziánského katastru,
• zavedení jednotných měr a vah,
• první sčítání lidu,
• zrušení řádu jezuitů,
• vydání robotního patentu, který upravoval robotní povinnosti,
• vydání Všeobecného školního řádu, který upravoval školní systém a zaváděl povinnou školní docházku do 12 let věku.

Josef II.

Po smrti svého otce Františka Lotrinského v roce 1765 nastoupil na císařský trůn jeho syn nejstarší Josef II., který spoluvládl se svou matkou v habsburské monarchii. Po její smrti v roce 1780 se stal jediným panovníkem a pokračuje v zavádění reforem.

Toleranční patent uzákonil náboženskou svobodu pro luterány, kalvinisty, pravoslavné. Patent o zrušení nevolnictví znamenal, že nevolníci získali osobní svobodu. Mohli rozhodovat o svém životě, například měli možnost se přestěhovat nebo se oženit či vdát podle vlastního přání.

Z rozhodnutí Josefa II. bylo také zrušeno mnoho klášterů, které neposkytovaly služby veřejnost. Výjimkou byly například ty, které nabízely vzdělání nebo zdravotnické služby.