Přejít na cvičení:
Situace
Přejít na téma:
Studená válka: základy
Zobrazit na celou obrazovku
Procvičujte neomezeně

Váš denní počet odpovědí je omezen. Pro navýšení limitu či přístup do svého účtu s licencí se přihlaste.

Přihlásit se
Zobrazit shrnutí tématu
22O
Sdílet

QR kód

QR kód lze naskenovat např. mobilním telefonem a tak se dostat přímo k danému cvičení nebo sadě příkladů.

Kód / krátká adresa

Tříznakový kód lze napsat do vyhledávacího řádku, také je součástí zkrácené adresy.

Zkopírujte kliknutím.

22O
umime.to/22O

umime.to/22O

Studená válka: základy

Pojmem studená válka se označuje období politického napětí v 2. polovině 20. století. Po 2. světové válce se svět rozdělil na dvě části soustředěné okolo dvou vítězů, Sovětský svaz (SSSR) a USA, a jejich spojenců. Napětí mezi těmito mocnostmi bylo nebezpečné i z toho důvodu, že obě vlastnily jaderné zbraně. Mezi soupeřícími stranami nakonec nikdy nedošlo k otevřené válce, napětí se projevovalo jiným způsoby (závody ve zbrojení či dobývání vesmíru, podporou různých stran během války ve Vietnamu či Koreji, a podobně). Toto období oficiálně skončilo v roce 1991 rozpadem SSSR.

Soupeřící strany

Ve studené válce proti sobě stály dva bloky oddělené v Evropě tzv. železnou oponou.

Na jedné straně stál západní blok v čele s USA, jeho členy byly i např. Velká Británie či Francie. Jednalo se o státy s tržní ekonomiku a výrobními prostředky v soukromém vlastnictví (dohromady to označujeme jako kapitalismus) a demokratickým státním zřízením.

Proti nim stál východní blok v čele s SSSR, jehož součástí bylo i tehdejší Československo. Moc v těchto zemích držela moc komunistická strana daného státu, jednalo se tedy o totalitu, a ekonomika fungovala na principu plánovaného hospodářství.

Mezinárodní dohody a organizace

Trumanova doktrína (1947) jasně definovala, že se USA budou distancovat od komunistických států a budou se snažit zamezit šíření komunismu. USA zároveň v rámci tzv. Marshallova plánu (1948) nabízely pomoc válkou zničené Evropě, kterou státy východního bloku odmítly. USA a státy západní Evropy následně uzavřely spojeneckou smlouvu, která zaručovala bezpečnost všech členů a zároveň obsahovala i snahu o zamezení šíření komunismu. V roce 1949 tak vznikla Severoatlantická aliance, NATO.

Ve východním bloku byl v reakci na vznik NATO uzavřen vojenský pakt, Varšavská smlouva. Mimo to zde fungovala i ekonomická organizace Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Československo bylo členem obou těchto organizací.

Role OSN během studené války

OSN vzniklo velmi krátce po skončení 2. světové války, Československo bylo jedním ze zakládajících států. Během studené války však mělo OSN poněkud svázané ruce. Stálými členy v hlavním výkonném orgánu OSN, Radě bezpečnosti, byli a dodnes jsou vítězové 2. světové války a prakticky všichni hlavní aktéři studené války - USA, Francie, Velká Británie, Čína i SSSR (dnes Rusko jakožto nástupnický stát). Každý z těchto stálých členů má právo veta, stačí tedy, aby s návrhem nesouhlasil jeden z těchto pěti států a celý návrh je zamítnut, což znamenalo, že role OSN v tomto sporu byly velmi omezené.

Krize studené války

Blokáda Berlína (1948 až 1949)

Německo i Berlín byly po 2. světové válce rozděleny na dvě části, západní a východní. Samotný Berlín však neležel na hranici těchto dvou budoucích států, uprostřed sovětské okupační zóny tedy bylo malé území pod správou USA, Velké Británie a Francie.

V reakci na měnovou reformu v západních částech v červnu 1948 přerušilo SSSR všechny pozemské i vodní zásobovací cesty do západního Berlína, město tedy nebylo jak zásobovat potravinami, uhlím a dalšími zásobami. Účelem této blokády bylo město vyhladovět a donutit západ vzdát se tohoto území. Západní státy ale začaly město zásobovat z letadel (tzv. letecký most).

Po necelém roce byla blokáda odvolána jako neúspěšná. V návaznosti na to byla ustanovena západní Spolková republika Německo (i s malou částí Berlína mimo své primární území) a východní Německé demokratická republika.

Korejská válka (1950 až 1953)

Korea, do té doby okupována Japonskem, byla po skončení 2. světové války rozdělena podle 38. rovnoběžky na severní území spravované SSSR a jižní pod správou USA. Napjaté vztahy se změnily ve válku, když Severní Korea napadla Jižní Koreu. Vojenské zapojení USA na pomoc Jižní Koreji zde schválilo i OSN, kde USA využili nepřítomnosti SSSR. Linie fronty se za celou dobu války výrazně neměnila. Válka skončila podpisem příměří (nikoli míru, papírově válka tedy stále trvá), když ani jedna strana nebyla schopná získat převahu.

Závody v dobývání vesmíru

Neoficiální závod probíhal i v kontextu dobývání vesmíru. Významnými milníky zde bylo jak:

  • první umělé družice Spuntik I. na oběžnou dráhu Země (SSSR, 1957),
  • poslání prvního člověka do vesmíru, Jurije A. Gagarina (SSSR, 1961) a
  • dostání prvního člověka na Měsíc, kterým se stal Neil Armstrong (USA, 1969).

Po tomto vrcholu závod ve vesmíru značně zpomalil, technologické soupeření však pokračovalo.

Kubánská (někdy karibská) krize (1962)

Nejblíže byl svět na pokraji jaderné války během kubánské krize. Jako odpověď na rozmístění amerických raket v Turecku, které ohrožovaly území SSSR, nainstalovalo SSSR obdobné rakety na Kubě, kde vládl komunistický diktátor Fidel Castro a odkud reálně ohrožovaly USA.

USA zahájily blokádu Kuby a hrozilo invazí na Kubu, SSSR nakonec ustoupilo, byly odstraněny rakety z Kuby i Turecka a zřízena tzv. horká linka, přímé telefonní spojení mezi Kremlem a Bílým domem.

Válka ve Vietnamu (1955 až 1975)

Vietnam byl v 50. letech rozdělen na Severní Vietnam pod vládou komunistů a Jižní Vietnam s vlastní nestabilní vládou. Již od té doby panovalo mezi státy napětí a násilné akce. Od roku 1962 se válka ve Vietnamu eskalovala, když Spojené státy začaly aktivně podporovat Jižní Vietnam proti komunistickému Severnímu Vietnamu a Vietkongu, partyzánské organizaci severní části.

Konflikt se postupně stal brutálním a vleklým, s rozsáhlým partyzánským bojem, velkým množství civilních obětí a drtivými dopady na životní prostředí. USA, kde se obyvatelstvo ke konci války již bouřilo proti dalšímu zapojení ve této válce, v Koreji prohrály a Vietnam byl sjednocen pod komunistickou vládou.

Zároveň s těmito velkými krizemi obě strany využívaly i jiné metody boje, např. špionáž, propagandu a cenzuru, hospodářské blokády či soupeření ve sportu.

Konec studené války

Zejména v 80. letech začalo plánované hospodářství východního bloku značně selhávat a zaostávat. Špatná ekonomika, nespokojenost s režimem a další aspekty vedly v roce 1989 k sérií revolucí, které ukončily vládu ve většině komunistických států východního bloku. Sovětský svaz jako takový se rozpadl v roce 1991, čímž studená válka skončila.

Zavřít

Studená válka: zapamatujete si? (střední)

NAPIŠTE NÁM

Děkujeme za vaši zprávu, byla úspěšně odeslána.

Napište nám

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence