Řasy, mechorosty, plavuně, kapradiny a přesličky

Řasy jsou umělou skupinou organizmů. Díky chloroplastům provádějí fotosyntézu, jsou to významní producenti. Mají eukaryotní buňky (s pravým jádrem). Většinou žijí ve vodě, mohou se ale vyskytovat i na souši. Některé řasy patří mezi rostliny (ruduchy, zelené řasy), jiné náleží do jiných skupin organizmů (např. chaluhy, rozsivky, obrněnky).

Řasy mohou být jednobuněčné, jejich buňky mohou tvořit kolonie, mohou být také mnohobuněčné. Tělo mnohobuněčných řas se označuje jako stélka, ta není rozčleněna na pravé orgány.

Mořské řasy (společně se sinicemi) vytvářejí většinu kyslíku, který následně využívají živé organizmy včetně člověka.

Ruduchy (červené řasy)

Ruduchy žijí především v mořích. Získává se z nich karagenan či agar, tyto látky slouží jako stabilizátory a zahušťovadla v potravinářství. Agar je též významným živným médiem pro kultivaci bakterií. Z mořských ruduch se vyrábějí pláty nori užívané např. k výrobě suši.

Zelené řasy

Mezi zelené řasy patří například:

• pláštěnka (a) – Jednobuněčná, má bičíky (samostatně se pohybuje), používá se ve vědě jako modelový organizmus.
• zrněnka (b) – Jednobuněčná, tvoří povlaky na kůře či skalách.
• váleč (c) – Jeho buňky tvoří kulovité kolonie.
• žabí vlas (d) – Mnohobuněčná řasa, tvoří rozvětvená vlákna.
• řasokoule zelená (e) – Mnohobuněčná, přirozeně žije v jezerech v Japonsku a v severní Evropě, pěstuje se jako okrasná.
• šroubatka (f) – Mnohobuněčná, má šroubovitý chloroplast.

Hnědé řasy

Rozsivky (1) jsou jednobuněčné. Mají dvoudílnou schránku z oxidu křemičitého, usazováním schránek vzniká křemelina čili diatomit (2, užívá se ve filtrech či k výrobě dynamitu). Chaluhy (3, hnědé řasy) jsou mnohobuněčné, jejich stélky mohou měřit až 60 m. Žijí obvykle při pobřeží chladnějších moří.

Mechorosty jsou evolučně původní skupinou rostlin. Jsou přizpůsobené životu na souši, nemají však cévní svazky, což souvisí s jejich omezeným vzrůstem. Pravděpodobně patřily mezi první suchozemské rostliny (vyšší rostliny), souš osidlovaly již v ordoviku v prvohorách. Mechorosty se rozmnožují pomocí výtrusů. Mezi mechorosty náleží mechy, hlevíky a játrovky.

Mechorosty obvykle rostou ve vlhkém prostředí, vyskytují se jak na holé půdě, tak společně s dalšími rostlinami, rostou i na skalách a borce stromů. Dokážou dobře zadržovat vodu.

Mechy: stavba rostlinky a životní cyklus

Příchytná vlákna (a) slouží mechům k přichycení v substrátu. Lístky (fyloidy, b) na mechové rostlince vyrůstají z lodyžky (c), v níž mohou být jednoduchá vodivá pletiva. Na vrcholu lodyžky též vyrůstají pohlavní orgány (samčí pelatky, nebo samičí zárodečníky – mechové rostlinky jsou obvykle odděleného pohlaví). Po splynutí pohlavních buněk vyrůstá štět (d) s tobolkou (e), v níž se tvoří výtrusy (f). Z těch posléze vyrůstají nové mechové rostlinky.

Zástupci mechů

• bělomech sivý (1) – Tvoří zakulacené „polštáře“, které mají šedomodrý nádech (z toho „sivý“ v názvu). Často v jehličnatých lesích.
• ploník (2) – Má lodyžky s tenkými zašpičatělými lístky.
• travník Schreberův (3) – V jehličnatých lesích, má červené lodyžky.
• rašeliníky (4) – Neustále přirůstají a spodní část se rozkládá za nepřístupu vzduchu, čímž vzniká rašelina. Ta se používá např. v zahradnictví. Rašeliniště se v Česku nacházejí zejména v horských oblastech či v jižních Čechách, hostí typická společenstva organizmů.

Zástupci játrovek

Mezi játrovky náleží např. porostnice mnohotvárná (5). Má lupenitou stélku, roste na vlhkých a stinných místech.

Plavuně, kapradiny a přesličky patří mezi cévnaté rostliny (mají pravé cévní svazky, které rozvádějí po jejich těle látky). Rozmnožují se pomocí výtrusů.

Plavuně

Plavuně jsou evolučně původní skupinou cévnatých rostlin. Většinou mají jednoduché čárkovité listy. Velké množství druhů plavuní žilo v prvohorách (zejména v karbonu), v této době dosahovaly i stromovitého vzrůstu (např. Lepidodendron). Biomasa těchto plavuní (a dalších rostlin) se ukládala v močálech, díky čemuž postupně vzniklo černé uhlí. V současné době žijí jen bylinné plavuně.

Mezi plavuně žijící na území Česka patří například:

• plavuň vidlačka (1) – Má poléhavé stonky a dvojice výtrusných klasů.
• vranec jedlový (2) – V horských oblastech, nevytváří výtrusné klasy.
• šídlatka jezerní (3) – V Česku pouze v Černém jezeře na Šumavě.

1 – plavuň vidlačka

2 – vranec jedlový

3 – šídlatka jezerní

Kapradiny

Kapradiny jsou obvykle byliny, v tropických oblastech rostou i stromovité druhy. V Česku žijí zejména na stinných místech či v blízkosti vody. Některé druhy však mohou žít i ve vodě či přichycené na jiných rostlinách (jako epifyty, zejména v tropech). Tropické druhy kapradin se někdy pěstují jako pokojové rostliny.

Nejběžnější kapradiny patří do řádu osladičotvaré. Jejich mladé listy bývají spirálně zkroucené. Výtrusné kupky (a) naspodu listů jsou kryté ostěrami (b), obsahují více výtrusnic (c). Výtrusy jsou z výtrusnic vymršťovány. Kapradiny se též množí či rozrůstají pomocí oddenků (podzemních přeměněných stonků).

Mezi zástupce kapradin patří například:

• kapraď samec (a) – Běžná kapradina s kulatými výtrusnými kupkami, listy nevytrvávají přes zimu.
• osladič obecný (b) – Na skalách, vyhledává stinná a vlhká stanoviště.
• sleziník routička (c) – Na zdech, skalách.
• hasivka orličí (d) – Největší kapradina na území Česka, roste po celém světě (kosmopolitně). Cévní svazky na příčném řezu řapíkem listu připomínají rakouskou orlici. Roste např. na spáleništích.
• Platycerium („parožnatka“, e) – Epifytní tropický druh.

a – kapraď samec

b – osladič obecný

c – sleziník routička

d – hasivka orličí

e – Platycerium

Přesličky

Přesličky mají přeslenitě větvené stonky, na nich se nacházejí drobné šupinovité listy. Mezi přesličky náleží například:

• přeslička rolní – Často v příkopech, na polích, má jarní lodyhu (f – vlevo, nezelenou, slouží k rozmnožování, nese výtrusný klas) a zelenou letní lodyhu (f – vpravo).
• přeslička lesní – Má víckrát větvené stonky, jarní lodyha (g – vlevo) nese výtrusný klas, nejdříve je nezelená, pak fotosyntetizuje, letní lodyhy jsou celé zelené (g – vpravo).

f – přeslička rolní (jarní a letní lodyha)

g – přeslička lesní (jarní a letní lodyha)