To, že pohyb magnetu vyvolává v cívce (nebo smyčce, nebo závitu, nebo prstenci vodiče) elektrické napětí a proud není vše. Co ještě se přitom děje? A kterým směrem vlastně teče indukovaný proud?
Každý elektrický proud, vytváří svoje vlastní magnetické pole, tedy i ten indukovaný. Takže pohybem magnetu vlastně vytváříme z cívky dočasně druhý magnet. A tento cívkový elektromagnet někdy reaguje přitažlivě a jindy odpudivě. Toto chování shrnul Heinrich Lenz do jednoduchého kvalitativního pravidla:
Indukovaný proud teče tím směrem, aby svým magnetickým polem působil proti změně, která jej vyvolala.
Zkusme toto abstraktní souvětí rozebrat:
- „změně která jej vyvolala“ = elektromagnetickou indukci způsobuje změna magnetického pole (pohyb permanentního magnetu)
- „působí proti změně…“ = cívka se snaží setrvat v původní vzdálenosti od permanentního magnetu, aby se tok neměnil (přitažlivě k unikajícímu magnetu a odpudivě od blížícího se magnetu). Vlastně vždy brzdí vzájemný pohyb.
- „svým magnetickým polem“ = podle přitahování/odpuzování a pólů permanentního magnetu určíme S a J pól cívky
- „Indukovaný proud teče tím směrem“ = když známe S a J pól cívky, určíme (podle Ampérova pravidla pravé ruky) i směr indukovaného proudu.
Ampérovo pravidlo pravé ruky: Když dáme palec pravé ruky směrem, kterým míří severní pól/magnetická indukce, ukazují prsty směr kroužení proudu v cívce/prstenci.