Prvky 17. a 18. skupiny periodické tabulky se výrazně liší svými vlastnostmi. Prvky 17. skupiny jsou značně reaktivní, prvky 18. skupiny naopak prakticky netečné.

Halogeny

Mezi halogeny patří prvky 17. skupiny: fluor (\mathrm{F}), chlor (\mathrm{Cl}), brom (\mathrm{Br}), jod (\mathrm{I}) a radioaktivní astat (\mathrm{At}). Halogeny mají vysokou elektronegativitu. Do stabilní konfigurace valenční vrstvy jim chybí jeden elektron. Ten přijímají od jiných částic, čímž tvoří anionty (s nábojem -).

V přírodě se halogeny nacházejí pouze ve sloučeninách. Za standardních podmínek existují jako dvouatomové molekuly (\mathrm{F_2}, \mathrm{Cl_2}, \mathrm{Br_2}, \mathrm{I_2}). Jejich reaktivita klesá s rostoucím protonovým číslem.

• fluor (\mathrm{F_2}) – Má ze všech prvků nejvyšší elektronegativitu. Jde o žlutozelený jedovatý plyn. Fluoridové anionty (\mathrm{F^-}) se přidávají do zubních past, zvyšují odolnost zubní skloviny.
• chlor (\mathrm{Cl_2}) – Zelený jedovatý plyn. Byl použit jako bojový plyn v 1. světové válce. Chlor či jeho sloučeniny se používají k bělení papíru a textilií, dezinfekci pitné vody či k výrobě plastů (např. PVC). Chloridové anionty (\mathrm{Cl^-}) jsou obsaženy v kuchyňské soli (\mathrm{NaCl}) i tělních tekutinách. V organismu jsou mj. součástí kyseliny chlorovodíkové (\mathrm{HCl}), která zajišťuje rozkládání potravy v žaludku.
• brom (\mathrm{Br_2}) – Za standardních podmínek tmavě hnědá, těžká kapalina. Má vysokou tenzi par, velmi ochotně se vypařuje. Je jedovatý a poškozuje pokožku a oči. Jeho sloučeniny se používají třeba jako zpomalovače hoření.
• jod (\mathrm{I_2}) – Za standardních podmínek tmavě fialová pevná látka, která snadno sublimuje. Jeho soli se nacházejí v mořské vodě a řasách. Částice jodu jsou součástí hormonů štítné žlázy, jsou nezbytné pro vývoj a růst organismu. Proto se sloučeniny jodu (např. jodistan draselný \mathrm{KIO_3}) přidávají do kuchyňské soli. Jod bývá součástí některých dezinfekcí (tzv. jodovaný povidon).

a – chlor

b – brom

c – jod

Vzácné plyny

Vzácné plyny tvoří 18. skupinu periodické tabulky. Patří mezi ně helium (\mathrm{He}), neon (\mathrm{Ne}), argon (\mathrm{Ar}), krypton (\mathrm{Kr}), xenon (\mathrm{Xe}) a radioaktivní radon (\mathrm{Rn}). Jejich atomy mají zcela zaplněnou valenční elektronovou vrstvu, proto jsou mimořádně stabilní a prakticky nereaktivní. V přírodě se vyskytují jako jednoatomové molekuly.

• helium (\mathrm{He}) – Jde o druhý nejlehčí prvek. Používá se k plnění balónků či vzducholodí (na rozdíl od vodíku není hořlavé). Také je zásadní pro dosahování nízkých teplot, např. v přístrojích magnetické rezonance. Získává se typicky ze zemního plynu, kam se dostává jako produkt rozpadu radioaktivních prvků ze zemské kůry.
• neon (\mathrm{Ne}, obrázek d) – Používá se v reklamních světelných trubicích, při průchodu elektrického proudu vydává charakteristické červenooranžové světlo.
• argon (\mathrm{Ar}) – Nejvíce zastupený vzácný plyn v atmosféře (0,93 % objemu suchohé vzduchu). Používá se jako ochranná atmosféra při svařování.
• krypton (\mathrm{Kr}) a xenon (\mathrm{Xe}) – Používají se v některých typech výbojek a laserů.
• radon (\mathrm{Rn}) – Je radioaktivní plyn vznikající rozpadem uranu v zemské kůře. Může pronikat do budov a představuje zdravotní riziko, při vdechování zvyšuje riziko rakoviny plic.

d – neonový nápis