Když zažíváme zklamání, stud, vztek nebo jiný tlak, naše psychika se někdy automaticky chrání. Místo otevřeného prožití emoce zvolíme způsob chování, který má snížit napětí. Těmto reakcím říkáme psychické obrany.

Proč je používáme?

Potřebujeme nějak zvládnout situace, které jsou náročné nebo ohrožující. Obrany nám pomáhají:

• nezahltit se emocemi,
• přečkat konflikty a selhání,
• udržet si pocit, kým jsme.

Každý z nás obrany používá. Problém nastává, když se spoléháme jen na jeden způsob nebo když obrana zakrývá to, co bychom potřebovali opravdu řešit.

Běžné obranné vzorce (každodenní jazyk)

Odbornější psychické obrany (psychologie)

Kdy nám obrany přestávají sloužit?

Pokud je používáme stále dokola:

• můžeme ztrácet kontakt s vlastními emocemi (např. při nadměrné racionalizaci nebo represi),
• vztahy trpí, když stále obviňujeme druhé (projekce) nebo je střídavě idealizujeme a shazujeme (štěpení),
• potlačené emoce se mohou projevit v těle (napětí, psychosomatické potíže),
• bez obran můžeme být zahlceni realitou a chaosem (např. po traumatu).

Jak s nimi můžeme pracovat?

• Všimneme si: „Co se právě děje? Co cítím? Co dělám místo toho?“
  
• Pojmenujeme obranu – jemně, bez soudů.
  
• Zkusíme malý krok k autentičtějšímu vyjádření (říct, že jsem smutný; požádat o čas; přiznat chybu).
  
• Ve skupině či terapii se učíme držet více pocitů najednou: „Jsem naštvaný a přitom mi na tobě záleží.“ To pomáhá léčit štěpení.

Psychické obrany jsou naše psychická „helma a chrániče“. Pomáhají, když padáme. A zároveň se učíme, kdy je můžeme na chvíli sundat a podívat se, co se děje doopravdy.