Sudokopytníci jsou skupinou savců. Třetí a čtvrtý prst u nich obvykle nesou váhu těla a jsou opatřeny kopyty či kopýtky. Mezi sudokopytníky jsou na základě molekulární biologie řazeni i kytovci. Ti se druhotně přizpůsobili životu ve vodě, jejich končetiny jsou přeměněné v ploutve.

Mezi „nepřežvýkavé“ sudokopytníky náleží prasatovití:

• prase divoké (a) – Je všežravec s dobře vyvinutým čichem, obývá zejména listnaté lesy. V současnosti je v Česku přemnoženo. Bylo z něj vyšlechtěno prase domácí.

a – prase divoké

Přežvýkaví sudokopytníci jsou býložraví, čemuž je přizpůsobena jejich trávicí soustava. Zpracování rostlinné potravy (mj. těžko stravitelné celulózy) zajišťují mj. tři předžaludky (bachor, čepec, kniha) a žaludek (slez). Zejména v bachoru se na trávení podílejí bakterie, prvoci a houby. Potrava se také vrací k přežvýkání do tlamy.

Přežvýkaví mají parohy kostěného původu (po říji je shazují, u jelenovitých) či rohy kožního původu (u turovitých). Mezi přežvýkavé patří například:

• turovití
  • tur domácí (b) – Též skot, hovězí dobytek. Chová se pro maso i mléko.
  • koza domácí (c) – Je schopna spásat i dřeviny, čehož se využívá při managementu krajiny.
  • ovce domácí (d) – Chována zejména pro vlnu.
  • kamzík horský (e) – Žije nad hranicí lesa, do Česka uměle vysazen.
  • muflon (f) – Druhotně zdivočelá ovce.

b – tur domácí

c – koza domácí

d – ovce domácí

e – kamzík horský

f – muflon

• jelenovití
  • srnec obecný (g) – Nejčastější volně žijící sudokopytník v Česku, jeho říje probíhá v červenci–‍srpnu.
  • jelen lesní (též jelen evropský, h) – Větší než srnec obecný, říje nastává v září–‍říjnu.
  • daněk evropský (i) – Pochází z Malé Asie a Středomoří, původně chován v oborách. Má lopatovité parohy.
  • los (j) – Žije zejména na severu Evropy, v Česku (na Šumavě, Třeboňsku) se nachází malé populace. Má lopatovité parohy.
  • jelen sika (k) – Nepůvodní druh z Asie. V Česku (zejména na západě) přemnožen. Kříží se s jelenem lesním, čímž ho důrazně ohrožuje.

g – srnec obecný

h – jelen lesní

i – daněk evropský

j – los

k – jelen sika

Mezi přežvýkavce žijící mimo Česko patří např. sob (l; oproti losovi má u soba samec i samice rozvětvené parohy). Dalšími zástupci jsou žirafy (m).

Do samostatných skupin sudokopytníků patří velbloudovití, mezi něž patří např. velbloud jednohrbý (n) či velbloud dvouhrbý (o). Hrochovití, např. hroch obojživelný (p), jsou blízce příbuzní kytovcům.

l – sob

m – žirafa

n – velbloud jednohrbý

o – velbloud dvouhrbý

p – hroch obojživelný

Dále uvádíme přehled pojmenování samců/samic/mláďat sudokopytníků:

Kytovci žijí ve vodním prostředí. Dýchají plícemi, musejí se tedy pravidelně nadechovat. Pro udržení teploty těla mají velkou vrstvu podkožního tuku. Orientují se pomocí echolokace (vnímání odražených zvuků), zvukem spolu též komunikují. Mezi kytovce náleží skupiny kosticovci a ozubení.

Kosticovci mají na horní čelisti kostice, pomocí nichž filtrují potravu (kril, mořský plankton). Patří mezi ně:

• plejtvák obrovský (1) – Největší současný obratlovec, měří až 32 m.
• velryba grónská (2) – Žije ve studených mořích severní polokoule.

Ozubení kytovci jsou draví, patří mezi ně např. delfín obecný (3), kosatka dravá (4) či vorvaň tuponosý (5).

3 – delfín obecný

4 – kosatka dravá

5 – vorvaň tuponosý