
Viry

Viry jsou nebuněčné částice, které potřebují ke svému rozmnožování hostitelskou buňku (jsou to nitrobuněční parazité). Samy neprovádějí životní funkce, nemají metabolizmus. Bývají velké v řádu desítek nanometrů, k jejich zobrazování je obvykle třeba elektronový mikroskop.
Částice virů se v základu skládají z nukleové kyseliny (DNA, nebo RNA) (a), ta nese genetickou informaci. Je zabalena v bílkovinné schránce (kapsidě, b). Vně kapsidy může být virový obal (c, ten v sobě mívá zanořené bílkoviny – d) či bičík(y).

Viry napadají bakterie (virům napadajícím bakterie se říká bakteriofágy), rostliny, živočichy i další organizmy. U člověka vyvolávají onemocnění, mezi která patří například:
- infekční hepatitida (žloutenka)† (typ B)
- klíšťová (meningo)encefalitida*
- HIV/AIDS
- chřipka*
- opar
- zarděnky†
- dětská obrna†
- spalničky†
- příušnice†
- plané neštovice*
- nádory děložního čípku*
- covid-19*
Symbol † výše označuje závažná (zvláště dětská) onemocnění, proti nimž se v Česku povinně očkuje. Proti nemocem označeným * je očkování dobrovolné.
Viry v rámci onemocnění ovlivňují organizmus člověka tak, že se množí v jeho buňkách, které tím vyčerpávají, mění či zcela ničí.
Virová onemocnění lze tlumit antivirotiky (virostatiky). Antivirotika však nejsou obvykle příliš účinná či mívají množství nežádoucích účinků. Proto se běžná virová onemocnění zpravidla léčí tlumením příznaků, vážnějším virovým onemocněním je vhodné předcházet.
Prevencí před virovými onemocněními je např. dodržování hygieny či používání ochranných pomůcek. Proti některým virovým nemocem lze očkovat, tedy „naučit“ imunitní systém rozpoznat určitou část viru bez prodělání daného onemocnění. Díky očkování byly celosvětově vymýceny pravé neštovice, které byly smrtelnou dětskou nemocí.
Zavřít