Zeměpis

Země je třetí planetou od Slunce. Vznikla asi před 4,54 miliardami let. Život je v současnosti známý pouze z ní. Z hlediska tvaru se jedná o geoid (je na pólech zploštělá), její poloměr na rovníku činí 6378 km. Součástí Země je:

• atmosféra – plynný obal
• hydrosféra – soubor vodstva
• biosféra – v rámci ní se vyskytují živé organizmy
• pedosféra – půdní obal

Z hlediska geologie lze Země na průřezu rozčlenit na následující části (od povrchu do středu):

Magnetické pole chrání planetu před kosmickým zářením. To by jednak přímo ohrožovalo živé organizmy, jednak by způsobovalo úbytek atmosféry.

Zemská kůra a nejsvrchnější část pláště tvoří litosféru (g), která je rozčleněná v litosférické desky. Ty se v dlouhodobém měřítku pohybují po astenosféře (rychlostí několika cm za rok). Z tohoto důvodu se v geologické minulosti mj. měnily (a stále se pomalu mění) pozice kontinentů.

Teplota stoupá směrem do středu Země, teplota jádra je asi 4400–6000 °C. Vnitřní teplo se udrželo od dob vzniku planety, také vzniká rozpadem radioaktivních izotopů.

Kras je označení pro soubor tvarů reliéfu (vzhled povrchu Země) nacházející se na krasových horninách. Mezi ty patří zejména vápenec, aragonit, dolomit, případně sádrovec nebo halit. Kras který vzniká na nekrasových horninách (např. tvary tvořené lávou) se označuje jako pseudokras.

Samotný pojem „kras“ pochází ze slovinštiny, původně označoval pustý neúrodný povrch. Zároveň se jedná o toponymum konkrétní oblasti rozprostírající se v Evropě od Terstského zálivu do podhůří Alp – Kras, jinak též Klasický kras leží mezi jihozápadním Slovinskem a severovýchodní Itálií

Vznik krasových útvarů

Proces, díky kterému kras vzniká, se označuje jako krasovění, a v podstatě jde o chemické zvětrávání.

V krasových oblastech se vyskytují rozpustné a pórovité horniny, skrz které může voda prosakovat do podzemí. Povrchová voda a půdní i atmosférický oxid uhličitý reagují a vytváří kyselinu uhličitou, která je schopna chemicky rozpustit vápenec v horninovém podkladu (či jinou krasovou horninu). Kyselina uhličitá s uhličitanem vápenatým (vápencem) pak tvoří roztok hydrogenuhličitanu vápenatého. Hydrogenuhličitan vápenatý prostupuje do podloží, kde se díky změnám v teplotě a tlaku prostředí (či působením živých organismů) může opětovně vysrážet do pevného skupenství a vzniká opět uhličitan vápenatý (vápenec), který tvoří sekundární krasové útvary, jako jsou například krápníky.

Typy krasu

Typy krasu se rozlišují buď podle jejich polohy, nebo podle vzniku. Podle polohy se krasový reliéf dělí na povrchový kras (exokras) a podpovrchový kras (endokras).

Mezi tvary povrchového krasu patří:

• kokpitový (kuželový) kras, věžičkovitý kras (mogoty), závrty, škrapy, uvaly, polje, krasová údolí, ponory, vyvěračky, krasové planiny či propasti

Mezi tvary krasu podpovrchového patří:

• jeskyně, jeskyní dómy, jeskynní chodby, sifon, krasové komíny, speleotémy, pěnovce, travertiny, sintry, krápníky, jeskynní perly, záclony, štíty

Podle vzniku se kras rozděluje na primární a sekundární kras. Primární krasové útvary vznikají přímým působením vody (závrty, škrapy, jeskyně, ponory, vyvěračky…). Sekundární krasové útvary vznikají opětovným vysrážením uhličitanu vápenatého do pevného skupenství (krápníky, pěnovce, travertiny, sintr, jesknní perly, jeskynní záclony…).

Život v podzemí

V podzemí se mohou vyskytovat organismy, které jsou dokonale přizpůsobené jeho specifickým podmínkám. Jedná se o tzv. troglobionty. Musejí se vyrovnat s nedostatkem (či úplnou nepřítomností) denního světla, vysokou relativní vlhkostí a chladným tepelným podmínkám, které jsou po celou dobu roku stálé.

Kras v Česku

V Česku se o podzemní prostory stará Správa jeskyní České republiky. Dohromady se jedná o téměř 2500 jeskyní, přičemž veřejnosti přístupných je 14.

V Čechách se jedná o Koněpruské jeskyně (v Českém krasu), Bozkovské dolomitové jeskyně a Chýnovskou jeskyni. Na Moravě lze navštívit jeskyně Moravského krasu, tj. jeskyni Balcarka, Kateřinskou jeskyni, Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně a jeskyni Výpustek. Mimo Moravský kras jsou se nachází jeskyně Na Turoldu, Javoříčské jeskyně, Mladečské jeskyně a Zbrašovské aragonitové jeskyně. Ve Slezsku jsou návštěvníkům otevřeny jeskyně Na Pomezí a jeskyně Na Špičáku.

Česko se aktivně rozvíjí vztahy s ostatní státy světa. Spolupracují v mnoha oblastech, jako je obchod, ochrana životního prostředí, lidská práva, bezpečnost a další. Tato spolupráce se uskutečňuje mimo jiné prostřednictvím členství v různých mezinárodních organizacích, které sdílí společné cíle a hodnoty. Mezi nejvýznamnější (ne však jediné) organizace, kterých je Česko členem, patří Organizace spojených národů (OSN), NATO a Evropská unie (EU).

Evropská unie (EU)

Evropská unie (EU) sdružuje členské státy na politické a ekonomické úrovni. Primárně si klade za cíl vylepšení spolupráce a udržení míru v Evropě. Členské státy sdílejí společný trh včetně volného pohybu zboží, jejich občanům je umožněno se volně pohybovat mezi členskými zeměmi. Spolupracují i v oblasti politiky, bezpečnosti a řešení globálních problémů.

Evropská unie formálně vznikla v roce 1993 podepsáním Maastrichtské smlouvy jako výsledek dlouhodobých snah o rozvoj spolupráce v Evropě. Jejími členy jsou výhradně evropské státy (aktuálně je jich 27), ne však všechny. Sídlí v Bruselu v Belgii a ve Štrasburku ve Francii.

Základními orgány EU jsou:

Severoatlantická aliance (NATO)

NATO je vojenská aliance států Evropy a Severní Ameriky, jejímž cílem je zajištění kolektivní bezpečnosti všech členských států a podpora demokratických hodnot. Základním principem NATO je, že útok na jednoho z členů je považován za útok proti všem, na útok na jednoho ze členů organizace tedy zareagují všichni členové.

Organizace spojených národů (OSN)

OSN je mezinárodní organizace, která sdružuje téměř všechny státy a usiluje o mír a bezpečnost ve světě. Vznikla krátce po 2. světové válce, Československo bylo tehdy jedním ze zakládajících členů. Ač pravomoci dělat i pro členské státy závazná rozhodnutí má jen její patnáctičlenný výkonný orgán nazývaný Rada bezpečnosti, významně podporuje mezinárodní spolupráci a podílí se na řešení globálních problémů jako je migrace, změna klimatu či dostupnost vzdělávání. Řadu těchto aspektů řeší i přidružené organizace OSN, jako je například UNESCO zabývající se vzděláváním, kulturou a vědou. Česko není stálým členem Rady bezpečnosti, může do ní však být zvoleno. Stále zastoupení má v nejvyšším jednacím orgánu, Valné hromadě OSN.

Organizace spojených národů

Organizace spojených národů (zkráceně OSN, anglicky United Nations, UN) je mezinárodní organizace, která sdružuje téměř všechny státy světa. Vznikla po druhé světové válce s cílem udržovat mír a bezpečnost na zemi, podporovat přátelské vztahy mezi národy a rozvíjet mezinárodní spolupráci. Zakládajícímu dokumentu říkáme Charta OSN. Organizace sídlí v New Yorku.

Hlavními orgány OSN jsou:

• Rada bezpečnosti: tvoří ji pět stálých členů s právem veta (Čína, Francie, Rusko, USA, Velká Británie) a deset členů volených na dva roky tak, aby co nejlépe zastupovaly všechny části světa. Je zodpovědná za udržování míru a má k tomu i odpovídající nástroje (primárně rezoluce a sankce).
• Valné shromáždění: orgán výkonné moci složený ze všech členských států. Hlas každého státu zde má stejnou váhu.
• Hospodářská a sociální rada: monitoruje hospodářskou situaci a na ni navázané aspekty, například dodržování lidských práv.
• Mezinárodní soudní dvůr: řeší spory mezi státy.

Za hlavní cíle si OSN stanovuje:

• udržování míru a bezpečnosti,
• podpora dodržování lidských práv, a
• udržitelný rozvoj.

Přidružené organizace

Mimo to je součástí OSN řada tzv. specializovaných agentur, tedy organizací podporujících cíle OSN skrze určitý konkrétní aspekt. Jsou jim například:

• Světová zdravotnická organizace (WHO) – řeší veřejného zdraví,
• Dětský fond OSN (UNICEF) – ochrana a zlepšení životních podmínek dětí,
• Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO),
• Světová banka – finančně a technicky pomáhá rozvojovým zemím snižovat chudobu,
• Mezinárodní měnový fond – udržuje stabilitu měn ve světě.

NATO

Severoatlantická aliance (anglicky North Atlantic Treaty Organization, zkráceně NATO) je vojensko-politickou organizací. Byla založena v roce 1949 dvanácti státy Severní Ameriky a Evropy s cílem chránit svobodu a demokracii svých členů a zajišťovat stabilitu v euroatlantickém prostoru. Dnes má NATO přes 30 členských států (většinu států Evropy včetně Turecka, USA a Kanady) a je největší vojenskou aliancí na světě. Základním principem NATO je, že útok na jednoho z členů je považován za útok proti všem. Bude tak uplatněno právo na kolektivní obranu.

Hlavními orgány NATO jsou:

• Severoatlantická rada – nejvyšší politický orgán NATO, řeší společnou politiku a strategie, rozhoduje o společných vojenských akcích, přijímá nové členy,
• Vojenský výbor – nejvyšší vojenský orgán NATO, poskytuje doporučení civilní Severoatlantické radě a realizuje její rozhodnutí,
• Skupina pro jaderné plánování – rozhoduje o jaderné politice NATO,
• Generální tajemník NATO – reprezentuje NATO navenek, sehrává na jednáních roli prostředníka.

Hlavní cíle NATO jsou:

• zajištění kolektivní obrany svých členů,
• podpora demokratických hodnot a svobody, a
• udržování stability a vazeb v euroatlantické oblasti.

Většinu 2. poloviny 20. století představovala protiváhu k Varšavské smlouvě. V současné době je garantem bezpečnosti v Evropě, snaží se předcházet konfliktům a pomáhá stabilizovat bezpečností situaci v jejím širším okolí.

Varšavská smlouva

Šlo o vojenský blok komunistických zemí východní Evropy vedený SSSR založený v roce 1955, a to v reakci na možnost rozšíření NATO o Západní Německo. Varšavská smlouva byla několikrát použita na posílení sovětské kontroly v členských zemích, například během invaze do Československa v roce 1968.

Ústava ČR, základní zákon našeho státu, stanovuje sedm státních symbolů. Jsou jimi:

• státní vlajka

• velký státní znak

• malý státní znak

• státní barvy (bílá, červená a modrá, dohromady nazývané též trikolóra)

• vlajka prezidenta republiky (tzv. prezidentská standarta),

• státní pečeť

• státní hymna, kterou je píseň Kde domov můj (hudba: František Škroup, text: Josef Kajetán Tyl).

Státní symboly slouží k reprezentaci státu a jeho občanů. Můžeme se zahlédnout během záběrů ze zahraničních návštěv českých politiků, ale i během významnějších sportovních událostí či prakticky denně na školách, soudech či úřadech. Skrze svou symboliku poukazují na to, že Česko je samostatným státem s vlastní identitou a historií.