Halogenderiváty a dusíkaté deriváty uhlovodíků

UW9

umime.to/UW9

Deriváty uhlovodíků jsou odvozené z uhlovodíků. Vznikají tak, že dojde k nahrazení atomu (či atomů) vodíku (H) jinými atomy nebo funkčními skupinami.

Halogenderiváty

Halogenderiváty uhlovodíků ve svých molekulách obsahují atomy halogenů (\mathrm{F}, \mathrm{Cl}, \mathrm{Br} či \mathrm{I}). Živé organizmy je vytvářejí jen velmi vzácně, většina je jich uměle vyrobena. Některé jsou netečné a víceméně zdravotně nezávadné, jiné jsou nebezpečné pro zdraví či dráždivé. Mnohé halogenderiváty patří mezi „věčné chemikálie“, v přírodě se prakticky nerozkládají a dlouhodobě ji znečišťují. Halogenderiváty na druhou stranu mnohdy mívají nezastupitelné a žádané vlastnosti.

Dále uvádíme příklady halogenderivátů:

freony
- Různé komerčně vyráběné látky, které obsahují ve svých molekulách \mathrm{F} a \mathrm{Cl}.
- Dříve využívané freony (obsahující \mathrm{Cl}, např. R12 – difluordichlormethan) měly uplatnění v chladicích zařízeních a jako hnací látky do sprejů. Poškozovaly ovšem ozonovou vrstvu, od jejich používání se upustilo.
V současnosti se v EU jako chladivo do klimatizací dopravních prostředků používá např. R-1234yf (2,3,3,3-tetrafluorpropen).
tetrafluorethen
- Jeho polymerací (zřetězením molekul) vzniká polytetrafluorethen (PTFE, komerčně teflon), který se využívá např. na nepřilnavé povrchy pánví, výrobě lyžařských vosků či nepromokavých membrán do oblečení a obuvi (odpuzuje vodu). Je nehořlavý a žáruvzdorný (taje při 327 °C).

Teflon: máme se ho bát?

Teflon sám o sobě je relativně chemicky stálý. Zdravotní riziko může plynout z jeho přehřívání (nad 260 °C), při kterém vznikají nebezpečné plyny.
Povrch teflonových pánví se časem poškrábe, což vede k uvolňování malých částic do pokrmů.
Při výrobě teflonu se používají další fluorované látky, které jsou toxické/nebezpečné pro zdraví. Dříve šlo o PFOA = perfluorooktanovou kyselinu, dnes jde např. látku s označením FRD-903. Teflon i doprovodné látky se v přírodě prakticky nerozkládají a předávají se v rámci potravních řetězců.

chlorethen (vinylchlorid)
- Jeho polymerací vzniká plast PVC (polyvinylchlorid). Ten se těžko recykluje a při jeho hoření vznikají jedovaté zplodiny. Nachází nicméně využití při výrobě izolací kabelů, umělých linoleí, jednorázových rukavic či vinylových desek (gramodesek).
tetrachlorethen (perchlorethylen)
- Používá se pro suché čištění oblečení v čistírnách, dobře rozpouští tuky a další nečistoty.
trichlormethan (chloroform)
- Dříve využíván jako anestetikum, dnes v chemické syntéze nebo jako rozpouštědlo.

Dusíkaté deriváty uhlovodíků

Mezi dusíkaté deriváty uhlovodíků patří mj. aminoderiváty a nitroderiváty.

Aminoderiváty neboli aminy obsahují v molekulách skupinu \mathrm{–NH_2}. Patří mezi ně např. anilin (vzorec níže), z něhož se syntetizují barviva či léčiva.

Nitroderiváty obsahují skupinu \mathrm{–NO_2}. Často se využívají k výrobě výbušnin, při jejich rozkladu vznikají obvykle \mathrm{N_2} a oxidy uhlíku v plynném skupenství. Mezi nitroderiváty patří např. TNT (trinitrotoluen) (vzorec níže) či složky trhaviny Semtex.