Vnitřní geologické děje

Vnitřní geologické děje jsou vyvolané vnitřní energií Země*, vyznačují se pohybem tepla a hmoty. Většinou jsou dlouhodobé (např. vznik pohoří, pohyb litosférických desek), mohou ovšem být i krátkodobé (např. výbuchy sopek, zemětřesení, tsunami). Vnitřní geologické děje se projevují i na povrchu.

a

b

c

d

Litosférické desky či jejich části se pohybují po plastické astenosféře:

• Při přibližování desek dochází obvykle k jejich podsouvání (subdukci). Vznikají tak pásemná pohoří (a, např. Andy, Himaláj). Je-li aspoň jedna z desek oceánská, vznikají i hlubokomořské příkopy (b).
• Při oddalování desek vzniká kontinentální rift (c, to je příkopová struktura), což v důsledku vede až ke vzniku nového oceánu. Pokračující oddalování desek vede ke vzniku magmatu a středooceánských hřbetů (d).
• Pohyb litosférických desek či jejich částí vyvolává vrásnění, způsobuje zlomy či další tektonické poruchy. Zlomem zemské kůry a posunem nadloží vznikají tzv. příkrovy (či příkrovová pohoří).

e – erupce
sopky

f – výrony plynů

g – minerální
pramen

h – gejzír

Sopečná činnost souvisí se vznikem a pohybem magmatu. Magma pod povrchem vzniká jen za určitých podmínek: při podsouvání litosférických desek, ve středooceánských hřbetech či v tzv. horkých skvrnách (hotspots). Hory v sopečných pohořích mívají tvar kuželů či kup, v Česku je sopečného původu např. České středohoří či Říp. Tuhnutím magmatu (či lávy – e, což je magma proniklé na povrch) vznikají vyvřelé neboli magmatické horniny.

Sopečnou činnost (i po jejím vyhasnutí) mohou doprovázet např. výrony plynů a par (f), vývěry vod (g) či gejzíry (h).

Zemětřesení vzniká obvykle při vyrovnávání tlaku mezi litosférickými deskami. Zemětřesení mohou též být sopečná (souvisí se sopečnou činností) či řítivá (např. při zřícení stropu v krasové oblasti). Ohnisko zemětřesení (hypocentrum) bývá obvykle v hloubce do 70 km. Největší intenzitu má zemětřesení v místě nad ohniskem (epicentrum). K popisu intenzity zemětřesení se používá Richterova stupnice (založená na datech ze seizmografu, zejména v Evropě) či Mercalliho stupnice (založená na pozorování následků).

Vlny tsunami vznikají často vlivem zemětřesení na dně moře. U pobřeží vlny nabývají výšky až desítek metrů, dochází k záplavě značného území. Mívají katastrofické následky.

* Případně dalších vesmírných těles. Pro příklad: v minulosti byl tektonicky aktivní Mars, v současnosti slapové jevy vyvolávají vnitřní děje na Jupiterově měsíci Io.