Bezobratlí živočichové

Žahavci jsou skupinou bezobratlých živočichů. Žijí zejména ve slané, ale i ve sladké vodě. Jsou vybaveni žahavými buňkami, které jim slouží k obraně a lovu. Mají jednoduchou stavbu těla, to je paprsčitě (radiálně) souměrné. Mají rozptýlenou nervovou soustavu, dýchají celým povrchem těla. Jeden otvor u nich slouží k přijímání potravy i vyvrhování jejích zbytků, vede do dutiny nazývané láčka.

Mezi žahavce patří mj. polypovci, medúzovci, čtyřhranky, korálnatci a parazitické výtrusenky.

Polypovci

Do skupiny polypovců náleží:

• nezmaři (a) – Drobní, ve sladkých vodách. Žijí ve stádiu polypa, k podkladu jsou přichyceni nožním terčem. Rozmnožují se zejména nepohlavně (pučením), ale i pohlavně (jsou to hermafrodité, jeden jedinec tvoří samčí i samičí pohlavní buňky).
• medúzka sladkovodní (b) – Invazní organizmus pocházející z Číny, např. v opuštěných pískovnách.

Medúzovci

U medúzovců dochází v rámci životního cyklu ke střídání stádia (přisedlého) polypa a (pohyblivé) medúzy. Polyp se vyvíjí z larvy (planuly) vzniklé splynutím pohlavních buněk, z polypa se následně odškrcují malé medúzy (tomu se říká strobilace). Mezi medúzovce náleží například talířovka ušatá (c) či kořenoústka plicnatá (d).

Čtyřhranky

Čtyřhranky (e) mají na rozdíl od medúz hranatý zvon, některé druhy jsou smrtelně nebezpečné pro člověka.

Korálnatci

Korálnatci mají ve svém životním cyklu jen stádium polypa. Sasanky si netvoří schránky, patří mezi ně např. sasanka koňská (e) či sasanka plášťová (f), která žije v mutualistickém vztahu s rakem poustevníčkem. Koráli žijí ve velkých koloniích a vytvářejí si schránky z uhličitanu vápenatého (\mathrm{CaCO_3}). Náleží mezi ně např. korál červený (g) či větevník mozkový (h).

Korálové útesy (např. Velký bariérový útes) jsou cennými biotopy, které hostí až 25 % druhů mořských živočichů. Jsou ohroženy např. změnou teploty či složením mořské vody.

Ploštěnci jsou skupinou bezobratlých živočichů. Mají zploštělé, dvoustranně souměrné tělo. Žijí buď volně (často ve vodě či vlhkém prostředí) či jako vnitřní parazité živočichů. Parazitičtí ploštěnci mívají složitý vývojový cyklus, v rámci něhož střídají mezihostitele (zde se rozmnožují nepohlavně) a hostitele (zde se rozmnožují pohlavně).

a – ploštěnka mléčná

b – motolice jaterní

c – tasemnice bezbranná

Ploštěnky

Ploštěnky žijí volně, druhy původní v Česku jsou velké v řádu centimetrů (např. ploštěnka mléčná – a). Dýchají celým povrchem těla, vylučují pomocí plaménkových buněk, jejich tělo řídí nervová soustava sestávající ze shluků nervových buněk. Dokáží velmi dobře regenerovat, obnovovat ztracené či poškozené části těla.

Motolice jaterní

Motolice jaterní (b) je parazit, jeho dospělci žijí v játrech definitivního hostitele: dobytka či člověka. Vajíčka hostitele opouští trusem, larvy žijí ve vodě a vyvíjejí/množí se v mezihostiteli, plži bahnatce.

Tasemnice

Mezi tasemnice náleží např. tasemnice bezbranná (c). Jejím mezihostitelem je skot (hovězí dobytek), ve svalovině zde vznikají zapouzdřené larvy (boubele). Konzumací masa s boubelemi se může nakazit definitivní hostitel (např. člověk). Tasemnice žije v tenkém střevě hostitele. Má pentlicovité tělo dlouhé až několik metrů, z něj se uvolňují články s vajíčky. Tasemnice dlouhočlenná (jejím mezihostitelem je prase) se v Česku nevyskytuje.

Nákazy parazitickými ploštěnci

Nákaza výše zmíněnými parazity je v současnosti u člověka v rozvinutých zemích vzácná díky dodržování hygieny a veterinární kontrole masa. Ojedinělé případy nákazy tasemnicí bezbrannou souvisejí s konzumací tatarského bifteku. Patřičná tepelná úprava masa vývojová stádia parazitů ničí.

Parazitickými ploštěnci (a dalšími vnitřními parazity) však může být napaden dobytek nebo domácí zvířata (proto se např. provádí „odčervení“ psů či koček).

Hlístice jsou bezobratlí živočichové. Mají válcovité, nečlánkované tělo a průchodnou trávicí soustavu. Některé druhy žijí volně, některé parazitují na rostlinách či živočiších. Většinou mají oddělená pohlaví.

Příklady hlístic

• škrkavka dětská (a) – Dosahuje 15–20 cm, parazituje v tenkém střevě. Nákaza je možná např. z nemyté zeleniny, na kterou se dostanou vajíčka z výkalů (v Česku vzácná, v rozvojových zemích však ucpání střeva škrkavkami může vést i k úmrtí).
• svalovec stočený (b) – Jeho larvy se opouzdřují ve svalovině, např. v praseti divokém.
• roup dětský (c) – Parazituje v tlustém střevě, samičky kladou vajíčka kolem řitního otvoru (těmi se děti mnohdy opětovně nakazí, dochází k tzv. autoinfekci).
• háďátka – Rozkladači v půdě, někdy parazitují na rostlinách (např. háďátko řepné, háďátko obilné). Háďátko obecné (d) se v biologii používá jako modelový organizmus.

Měkkýši jsou skupinou bezobratlých živočichů. Jejich měkké tělo mnohdy kryje vápenatá schránka. Mezi měkkýše patří např. plži, mlži či hlavonožci. Informace a procvičování najdete v následujících podkapitolách:

• Měkkýši obecně, plži
• Mlži, hlavonožci
• Měkkýši: mix

Měkkýši obecně

Měkkýši jsou bezobratlí živočichové, mají měkké tělo obvykle kryté vápenatou schránkou (ta může být druhotně ztracená či přeměněná). Žijí zejména ve slané vodě, ale i ve sladké vodě a na souši. Potravu rozmělňují pomocí raduly – pásky s chitinovými zuby (u mlžů je redukovaná). Mezi měkkýše se řadí plži, mlži a hlavonožci, ale také další méně početné skupiny (ze současných červovci, chroustnatky, přílipkovci, kelnatky). Měkkýši se zabývá vědní obor malakologie.

Plži

Plži mohou žít ve slané i sladké vodě či na souši. Jejich schránkou je obvykle spirálně stočená ulita. Mezi plže patří například:

• hlemýžď zahradní (a) – Největší ulitnatý plž původní v Česku. Na zimu si vytváří vápenaté víčko v ústí schránky, zimuje v zemi. Konzumovaný druh. Podobně jako další plži je hermafrodit, k rozmnožování jsou ale třeba dva jedinci.
• páskovka keřová (b) – Menší než hlemýžď zahradní, má obvykle páskovanou ulitu (ta ale může být i žlutá či růžová).
• plovatka bahenní (c) – Zejména ve stojatých vodách, má špičatou ulitu.
• bahnatka malá (d) – Mezihostitelem motolice jaterní.
• okružák ploský (e) – Vodní. Má zploštělou, terčovitou ulitu.

a – hlemýžď zahradní

b – páskovka keřová

c – plovatka bahenní

d – bahnatka malá

e – okružák ploský

• slimák největší (f) – Nahý plž, ulita je redukovaná ve vápencovou destičku. Jako další slimáci má lištu (kýl) v zadní části těla.
• plzák španělský (g) – Nahý plž, jeho dospělci jsou hnědě zbarveni. Pochází z jihozápadní Evropy, v Česku je invazní a často se vyskytuje v blízkosti člověka. Podobný původní plzák lesní (h) má obvykle rezavější zbarvení, žije ve vlhkých lesích.

• achatina žravá (i) – Z Afriky, chována doma.
• ostranky (j) – Draví mořští plži, ve starověku využívány jako zdroj purpurového barviva.

f – slimák největší

g – plzák španělský

h – plzák lesní

i – achatina žravá

j – ostranka jaderská

Mlži

Mlži žijí ve slané či sladké vodě. Jejich schránka sestává ze dvou lastur, které se mohou otevírat a zavírat. Lastury jsou spojené vazem (jeho tah lastury otevírá), schránku naopak uzavírají svaly. Mlži se obvykle živí filtrováním drobných částeček z vody. Mají nepřímý vývoj, larvy sladkovodních druhů často parazitují na žábrách ryb. Do skupiny mlžů náleží například:

• škeble rybničná (1), škeble říční (2) – Velcí sladkovodní mlži s tenkostěnnými lasturami.
• ústřice jedlá (3) – Běžný konzumovaný mořský druh, chována i uměle.
• perlotvorka mořská (4) – Typická tvořením perel, tělíska (např. zrnka písku) vniklá do schránky jsou obalována perletí.
• další mořské druhy, jako např. slávka jedlá (5) s nesouměrnými modrošedými lasturami, srdcovka (6), hřebenatka (7), zéva obrovská (8) patřící mezi největší mlže

1 – škeble rybničná

2 – škeble říční

3 – ústřice jedlá

4 – perlotvorka mořská

5 – slávka jedlá

6 – srdcovka jedlá

7 – hřebenatka

8 – zéva obrovská

Hlavonožci

Hlavonožci jsou výlučně mořští, živí se dravě. Mimo loděnky mají redukovanou schránku. Pohybují se pomocí chapadel, ploutevního lemu či vypouštění vody (reaktivní způsob pohybu). Mezi hlavonožce náleží například:

• chobotnice pobřežní (I) – Velmi inteligentní, žere např. korýše či jiné měkkýše.
• sépie obecná (II) – Schránku má redukovanou v sépiovou kost (tu lze využít jako zdroj vápníku např. pro exotické ptactvo).
• krakatice obrovská (III) – Včetně chapadel až 20m délky, možná předloha pro bájného krakena.

I – chobotnice pobřežní

II – sépie obecná

III – krakatice obrovská

Kroužkovci zahrnují vodní i suchozemské druhy. Mají tělo rozdělené na víceméně stejné články. Některé tělní soustavy se opakují v každém článku (např. vylučovací), jiné (např. uzavřená cévní, nervová) prostupují všemi články.

Mnohoštětinatci

Mnohoštětinatci jsou mořští, dýchají žábrami. Mezi zástupce této skupiny patří např. palolo zelený či nereidka hnědá.

Opaskovci

Mezi opaskovce patří například:

• žížaly – Živí se tlejícím listím, svou činností vytvářejí humus a provzdušňují půdu. Dýchají celým povrchem těla, pohyb jim usnadňují štětinky na jednotlivých článcích. Jsou světloplaché. Při rozmnožování se dva jedinci spojují opasky.
• nitěnka obecná – Žije na dně znečištěných vod, lze jí krmit akvarijní ryby.
• pijavka koňská – Dravá pijavka.
• pijavka lékařská – Živí se krví teplokrevných obratlovců. Aby se krev v ráně nesrážela, využívá enzym hirudin. V Česku vzácná.
• chobotnatka rybí – Parazit, saje krev na žábrách a kůži ryb.

Pavoukovci jsou skupinou bezobratlých živočichů. Patří do kmene členovci a podkmene klepítkatci. Mezi pavoukovce se řadí pavouci, sekáči, roztoči, štíři, štírci a další. Jsou převážně suchozemští. Mají obvykle 6 párů končetin: 1. pár je přeměněn na klepítka (chelicery), 2. pár na makadla (pedipalpy), 4 páry končetin jsou kráčivé.

Pavouci

Pavouci jsou draví (mimo drobné výjimky). Jako další pavoukovci mají 4 páry kráčivých končetin (nohou). Mají obvykle 8 (či 6) očí. Pavouci pomocí snovacích bradavek na konci zadečku produkují pavučinové vlákno. To může sloužit k vytváření pavučin, ale také např. kokonů chránících vajíčka a mláďata. V období babího léta mláďata mnohých pavouků na pavučinovém vlákně cestují po krajině.

Hlavohruď je se zadečkem u pavouků spojena (tenkou) stopkou. Pavouci ochromují kořist pomocí klepítek, do nichž ústí jedové žlázy. Následně do kořisti vypouštějí trávicí enzymy, což zajišťuje mimotělní trávení. Natrávenou kořist přijímají většinou v tekutém stavu.

Samice pavouků jsou obvykle větší než samci. Mezi zástupce pavouků náleží například:

• křižák obecný (a) – Tvoří svislé kruhové sítě, na zadečku má typický kříž.
• křižák pruhovaný (b) - Z teplejších oblastí se rozšířil do celého Česka, zejména na loukách, má výstražné žluto-černé zbarvení.
• vodouch stříbřitý (c) – Pavouk přizpůsobený životu ve vodě (zde si tvoří zvon naplněný vzduchem).
• třesavka (d) – Původně ze Středomoří, obývá domácnosti.
• sklípkani (e) – Zejména v subtropech a tropech, hrabou si nory. Mnohé druhy se dají chovat.
• pokoutníci – Pokoutník tmavý (f) či vzácný pokoutník domácí žijí v blízkosti člověka, stavějí si pavučiny často v rozích místností.
• běžníci (g) – Často mají maskovací zbarvení, loví opylovače na květech. Netvoří pavučiny.

Jen velké druhy pavouků (např. zápřednice jedovatá – h) mají dostatečně rozměrná klepítka na to, aby prokousli lidskou kůži. Drtivá většina běžných druhů je pro člověka neškodná. Pavouci v domácnostech naopak loví různé nevítané živočichy.

Sekáči

Sekáči mají hlavohruď se zadečkem srostlou celou šíří. Na rozdíl od pavouků nestaví sítě a mají pouze 2 oči. Mnohdy mají dlouhé nohy. Ty dokáží v případě ohrožení odlomit (tomu se říká autotomie), hýbající se odlomená končetina může „zdržet“ predátora. Mezi zástupce sekáčů náleží sekáč domácí (1).

Roztoči

Roztoči jsou obvykle drobní. Žijí různými způsoby života. Náleží mezi ně například:

• klíště obecné (2) – Samičky sají krev obratlovců, přenáší např. bakterie způsobující lymskou boreliózu či viry způsobující klíšťovou encefalitidu (proti ní lze očkovat).
• kleštík včelí (kleštík zhoubný) (3) – Nepůvodní v Česku (zavlečen koncem 20. století), parazituje na včele medonosné.

Štíři, štírci

Štíři (4) žijí zejména v tropech a subtropech. Makadla mají zakončena klepety, na konci článkovaného zadečku mají jedový osten. Štírci (5) dosahují menších rozměrů než štíři (v řádu milimetrů), nemají jedovou žlázu na konci zadečku.

Korýši jsou dle tradičního pojetí převážně vodní bezobratlí živočichové, kteří patří do kmene členovců. Často mají nad pokožkou pevný krunýř (zejména z chitinu a uhličitanu vápenatého).

Sladkovodní a suchozemští zástupci

• raci – V Česku je původní např. rak říční (a) či rak kamenáč. Invazní americké druhy raků (např. rak pruhovaný – b, rak signální) přenášejí původce račího moru, tím původní druhy ohrožují.
• planktonní korýši (drobní, vznášejí se ve vodě): např. hrotnatka (c), buchanka (d)
• stínky (e) a svinky (f) – Suchozemské, žijí např. v opadance, pod kameny, ve sklepích apod.
• žábronožka sněžní (g), listonoh jarní či letní (h) – Žijí v periodických tůních, ty v létě vysychají, živočichové toto období přežívají ve formě vajíček.

Mořští zástupci

• humr evropský (1), langusta obecná (2), garnát obecný (3), krevetka severní (4) – Konzumovaní.
• krabi (5) – Mají zadeček stočený pod hlavohrudí, pohybují se obvykle do stran.
• raci poustevníčci (6) – Obývají prázdné ulity plžů, žijí v mutualizmu se sasankami.
• velekrab japonský (7) – Největší korýš žijící ve velkých hloubkách.

Hmyz zahrnuje přes 90 % druhů živočichů na Zemi. Hmyz je převážně suchozemskou skupinou, některé druhy či vývojová stádia žijí ve sladké vodě. Zástupci hmyzu mají většinou 6 kráčivých nohou a složené oči z drobných oček. Suchozemští zástupci dýchají vzdušnicemi.

Hmyz patří mezi členovce, dále pak do skupiny Pancrustacea (korýši v širším smyslu) a skupiny šestinozí.

Zástupci hmyzu mohou mít různě vyvinuté ústní ústrojí (např. lízací u much, bodavě-sací u komárů či ploštic, kousací u brouků, sací u motýlů).

Zástupci hmyzu většinou létají za pomoci křídel protkaných žilnatinou. Křídla chybějí evolučně původním zástupcům (např. rybenkám). U některých druhů (zejména u parazitů – blecha, štěnice, veš…) jsou ztracená druhotně.

U „hmyzu s proměnou nedokonalou“ se stavba těla mladého jedince podobá stavbě těla dospělce (např. rovnokřídlí, polokřídlí). Hmyz s proměnou dokonalou má ve svém životním cyklu stádium kukly, mladý jedinec se od dospělce liší jak stavbou těla, tak často i ekologií (např. motýli, dvoukřídlí).

Hmyz je zásadní součástí ekosystémů, některé druhy (např. včela medonosná, potemník moučný) jsou přímo využívané člověkem.

„Hmyz s proměnou nedokonalou“ je umělá (pomocná) skupina hmyzu, u kterého je mladý jedinec stavbou těla podobný dospělci. Mladý jedinec (nymfa) obvykle nelétá a nedokáže se rozmnožovat. V životním cyklu není přítomno stádium kukly.

Rybenka domácí (a) je bezkřídlý hmyz. Žije v blízkosti člověka, bývá aktivní v noci.

Larvy jepic (b) žijí ve několik let ve vodě, dospělci mají velmi krátký život (v řádu hodin až dnů).

Vážky i jejich larvy jsou dravé. Larvy žijí pod vodou, loví mj. prodlouženým spodním pyskem (maskou). Do této skupiny hmyzu patří např. vážky, šídla (c) či motýlice.

Švábi mnohdy mají zakrnělá křídla. Bývají všežraví. Některé druhy, např. šváb obecný (d) či rus domácí, jsou škůdci v budovách. Mezi šváby náleží i termiti, ti žijí sociálním (společenským) způsobem života. Švábi jsou častí zejména v tropech a subtropech.

Škvoři (např. škvor obecný – e) mají první pár křídel přeměněný v malé krovky. Klíšťkovité štěty na konci zadečku jim slouží k obraně a skládání blanitých křídel.

Rovnokřídlí mají často 3. pár končetin přizpůsobený ke skákání, dokáží vytvářet zvuky třením částí těla o sebe (stridulace). Patří sem saranče (např. saranče čárkovaná – f), kobylky (oproti sarančím mají delší tykadla, české druhy jsou větší), cvrčci či krtonožka obecná.

Vši druhotně ztratily křídla a přizpůsobily se parazitování. Veš dětská (g) žije ve vlasech, živí se krví. Lze proti ní bojovat např. ručním vyčesáváním vajíček (hnid) z vlasů.

Do skupiny polokřídlých patří mj. mšicosaví a ploštice:

• Mezi mšicosavé patří mšice (h), ty se živí šťávami rostlin. Mnohdy žijí v symbióze s mravenci.

• Ploštice mají polokrovky, první pár křídel, který je vpředu zpevněný (sklerotizovaný) a vzadu blanitý. Ústní ústrojí ploštic je bodavě sací. Většinou se živí rostlinnými šťávami, některé druhy (např. štěnice domácí) jsou parazitické. Mezi ploštice patří např. ruměnice pospolná (i) žijící často na kmenech lip či bruslařka (j), dravá ploštice pohybující se po vodní hladině.

Hmyz s proměnou dokonalou zahrnuje skupiny hmyzu, u nichž má mladý jedinec zcela jinou stavbu těla než dospělec. Mladý jedinec se od dospělce často liší svou ekologií (např. tím, kde žije, čím se živí).

Životní cyklus hmyzu s proměnou dokonalou

Z vajíčka (A) se líhne mladý jedinec (larva, např. u motýlů konkrétně housenka – B), ten se několikrát svléká a roste. Poslední svlečená pokožka (kutikula) vytvoří kuklu (C). Zde dojde k rozpadu tkání a prakticky od základu se „sestaví“ dospělý jedinec (imago, D). Dospělci se rozmnožují a cyklus se opakuje.

Příklady skupin (řádů)

Síťokřídlí mají křídla s výraznou žilnatinou. Patří sem např. dravá zlatoočka obecná či mravkolev obecný, jehož larvy (1) loví s využitím jamek v písku.

Blanokřídlí mají dva páry blanitých křídel. Zahrnují mnohé sociální druhy: Včela medonosná (2) je významným opylovačem. Z nektaru rostlin či medovice vytváří med, který uskladňuje do plástů jako potravu. Čmeláci (např. čmelák zemní) jsou zavalitější než včely. Vosy a sršně (3) mají výstražné zbarvení, jsou dravé. Mravenci (např. mravenec lesní) žijí pospolitě v mraveništích, křídla mají pouze v čase rozmnožování.

Brouci mají první pár křídel přeměněný na zpevněné krovky. Mívají různorodá tykadla, jejich ústní ústrojí je kousací (často přeměněné v lízací). Mezi brouky patří např. draví střevlíci (4), roháč obecný (5), světlušky (6) či slunéčka (7).

Dvoukřídlí mají jeden pár blanitých křídel, druhý pár mají přeměněný na kyvadélka (haltery), ta jim slouží k manévrování. Mají beznohé larvy. Mezi dvoukřídlé patří např. moucha domácí (a), komáři (b) sající krev či pestřenky (c), které mají výstražné zbarvení.

Mezi blechy patří blecha obecná (d). Má zploštělé tělo, saje krev člověka a dalších obratlovců.

Motýli mají rozměrná křídla pokrytá drobnými šupinkami. Housenky jsou zpravidla býložravé, dospělci se živí nektarem. Mezi motýly s denní aktivitou patří například babočky (e) či okáči (f), noční aktivitu má třeba kovolesklec gama (g) či dlouhozobka svízelová (h).