Rostliny (botanika)

Řasy jsou umělou skupinou organizmů. Díky chloroplastům provádějí fotosyntézu, jsou to významní producenti. Mají eukaryotní buňky (s pravým jádrem). Některé řasy patří mezi rostliny (ruduchy, zelené řasy), některé náleží do jiných skupin organizmů (např. chaluhy, rozsivky, obrněnky…).

Řasy mohou být jednobuněčné, jejich buňky mohou tvořit kolonie, mohou být také mnohobuněčné. Tělo řas se označuje jako stélka, ta není rozčleněna na pravé orgány.

Mořské řasy (společně se sinicemi) vytvářejí většinu kyslíku, který následně využívají živé organizmy včetně člověka.

Ruduchy žijí především v mořích. Získává se z nich karagenan či agar, tyto látky slouží jako stabilizátory a zahušťovadla v potravinářství. Agar je též významným živným médiem pro kultivaci bakterií. Z mořských ruduch též pochází nori užívané např. k přípravě suši.

Mezi zelené řasy patří například:

• pláštěnka (a) – jednobuněčná, má bičíky (samostatně se pohybuje), používá se ve vědě jako modelový organizmus
• zrněnka (b) – jednobuněčná, tvoří povlaky na kůře či skalách
• váleč (c) – jeho buňky tvoří kulovité kolonie
• žabí vlas (d) – mnohobuněčná řasa, tvoří rozvětvená vlákna
• řasokoule zelená (e) – mnohobuněčná, přirozeně žije v jezerech v Japonsku a v severní Evropě, pěstuje se jako okrasná
• šroubatka (f) – mnohobuněčná, má šroubovitý chloroplast

Rozsivky (1) jsou jednobuněčné. Mají dvoudílnou schránku z oxidu křemičitého, usazováním schránek vzniká křemelina čili diatomit (2, užívá se ve filtrech, histroricky k výrobě dynamitu). Chaluhy (3, hnědé řasy) jsou mnohobuněčné, jejich stélky mohou být měřit až 60 m. Žijí obvykle při pobřeží chladnějších moří.

Sinice na rozdíl od řas nepatří mezi eukaryotní organizmy, ale mezi bakterie. Sinice jsou jednobuněčné či tvoří kolonie, nemají chloroplasty. Chloroplasty řas vznikly pravděpodobně pohlcením sinice.

Mechorosty jsou evolučně původní skupinou rostlin. Jsou přizpůsobené životu na souši, nemají však cévní svazky, což souvisí s jejich omezeným vzrůstem. Pravděpodobně patřily mezi první suchozemské rostliny (vyšší rostliny), souš osidlovaly již v ordoviku v prvohorách. Mechorosty se rozmnožují pomocí výtrusů. Mezi mechorosty náleží mechy, hlevíky a játrovky.

Mechorosty obvykle rostou ve vlhkém prostředí, vyskytují se jak na holé půdě, tak společně s dalšími rostlinami, rostou i na skalách a borce stromů. Dokážou dobře zadržovat vodu.

Mechy se přichycují v substrátu příchytnými vlákny (a). Lístky (fyloidy, b) na mechové rostlince vyrůstají z lodyžky (c), v níž mohou být jednoduchá vodivá pletiva. Na vrcholu lodyžky též vyrůstají pohlavní orgány (samčí pelatky, nebo samičí zárodečníky – mechové rostlinky jsou obvykle odděleného pohlaví). Po splynutí pohlavních buněk vyrůstá štět (d) s tobolkou (e), v níž se tvoří výtrusy (f). Z těch posléze vyrůstají nové mechové rostlinky.

Mezi běžné zástupce mechů patří:

• bělomech sivý (1) – tvoří zakulacené „polštáře“, které mají šedomodrý nádech (z toho „sivý“ v názvu), často v jehličnatých lesích
• ploník (2) – má lodyžky s tenkými zašpičatělými lístky
• travník Schreberův (3) – v jehličnatých lesích, má červené lodyžky
• rašeliníky (4) – neustále přirůstají a spodní část se rozkládá za nepřístupu vzduchu, čímž vzniká rašelina; rašelina se používá např. v zahradnictví; rašeliniště se v Česku nacházejí zejména v horských oblastech či jižních Čechách, hostí typická společenstva organizmů

Mezi játrovky náleží např. porostnice mnohotvárná (5). Má lupenitou stélku, roste na vlhkých a stinných místech.

Plavuně, kapradiny a přesličky patří mezi cévnaté rostliny (mají pravé cévní svazky, které rozvádějí po jejich těle látky). Rozmnožují se pomocí výtrusů.

Plavuně jsou evolučně původní skupinou cévnatých rostlin. Velké množství druhů plavuní žilo v prvohorách (zejména v karbonu), v této době dosahovaly i stromovitého vzrůstu (např. Lepidodendron). Biomasa těchto plavuní (a dalších rostlin) se ukládala v močálech, díky čemuž postupně vzniklo černé uhlí. V současné době žijí jen bylinné plavuně. Mají jednoduché čárkovité listy.

Mezi plavuně žijící na území Česka patří například:

• plavuň vidlačka (1) – má poléhavé stonky a dvojice výtrusných klasů
• vranec jedlový (2) – v horských oblastech, nevytváří výtrusné klasy
• šídlatka jezerní (3) – v Česku pouze v Černém jezeře na Šumavě

Kapradiny jsou obvykle byliny, v tropických oblastech rostou i stromovité druhy. V Česku žijí zejména na stinných místech či v blízkosti vody. Některé druhy však mohou žít i ve vodě či přichycené na jiných rostlinách (jako epifyty, zejména v tropech). Tropické druhy kapradin se někdy pěstují jako pokojové rostliny.

Nejběžnější kapradiny patří do řádu osladičotvaré. Jejich mladé listy bývají spirálně zkroucené. Výtrusné kupky (a) naspodu listů jsou kryté ostěrami (b), obsahují více výtrusnic (c). Z těch jsou vymršťovány výtrusy. Kapradiny se též množí či rozrůstají pomocí oddenků (podzemních přeměněných stonků).

Mezi zástupce kapradin patří například:

• kapraď samec (1) – běžná kapradina s kulatými výtrusnými kupkami, listy nevytrvávají přes zimu
• osladič obecný (2) – na skalách, vyhledává stinná a vlhká stanoviště
• sleziník routička (3) – na zdech, skalách, má zpeřené listy
• hasivka orličí (4) – největší kapradina na území Česka, roste po celém světě (kosmopolitně), cévní svazky v řapíku listu připomínají rakouskou orlici
• Platycerium („parožnatka“, 5) – epifytní tropický druh

Přesličky mají přeslenitě větvené stonky, na nich se nacházejí drobné šupinovité listy. Mezi přesličky náleží například:

• přeslička rolní – v příkopech, na polích, má jarní lodyhu (6, nezelenou, slouží k rozmnožování, nese výtrusný klas) a zelenou letní lodyhu (7)
• přeslička lesní – má víckrát větvené stonky, jarní lodyha (8) nese výtrusný klas, nejdříve je nezelená, pak fotosyntetizuje, letní lodyhy jsou kompletně zelené (9)

Mezi nahosemenné rostliny náleží mj. cykasy, jinany a jehličnany. Tyto rostliny se rozmnožují semeny, která jsou často uložena volně na šupinách šištic (nejsou ukryta v plodech).

Cykasy byly rozšířené zejména ve druhohorách, dnes rostou v subtropech a tropech. Mívají zpeřené listy, někdy se pěstují jako pokojové rostliny. Tyto rostliny opylují brouci.

Ze skupiny jinanů do současné doby přežil pouze jinan dvoulaločný. Původem je z Číny, pěstuje se ale po celém světě jako okrasný. Má listy s klínovitou čepelí, která může být rozdělena na dva laloky. Jinany jsou dvoudomé (mají oddělené samčí a samičí stromy). Opyluje je vítr. V parcích a stromořadích se pěstují zejména samčí stromy: na samičích stromech totiž na podzim dozrávají páchnoucí semenné peckovice.

Jehličnany jsou dlouhověké dřeviny. Rostou v tajze, lesích mírného pásu (zvláště na horách), ale i v tropických lesích. Rozmnožují se pomocí šištic. Jsou obvykle jednodomé: jeden strom obsahuje oddělené samčí a samičí šištice.

Samčí šištice vytvářejí pyl, samičí šištice mají na semenných šupinách uložena vajíčka. Jehličnany opyluje vítr. Opylením a oplozením vajíček vznikají semena. Zdřevnatěním samičí šištice vzniká šiška. Šišky se otevírají při vyschnutí (např. u smrku, borovice, modřínu) nebo rozpadají (např. u jedle).

Jehlice jehličnanů jsou zmenšené listy. Jehličnany mívají pryskyřičné kanálky, pryskyřice zaceluje poranění a brání rostlinu proti škůdcům.

Mezi běžné zástupce jehličnanů původní v Česku patří:

• borovice lesní (a, sosna) – má jehlice po dvou, borka vespod kmene je šedohnědá a rozpukaná, výše se odlupuje v rezavých šupinkách
• borovice kleč (b, kosodřevina) – původní v horských oblastech, pěstovaná jako okrasná
• smrk ztepilý (c) – původní ve vegetaci hor, často pěstovaný pro dřevo (pro využití ve stavebnictví, ale i výrobu papíru či hudebních nástrojů), monokultury smrku bývají napadány lýkožroutem
• modřín opadavý (d) – původní ve východní části Česka, jehlice jsou měkké na zkrácených větévkách, na zimu opadává
• jedle bělokorá (e) – jehlice vyrůstají v postranních řadách, mají vespod 2 bílé proužky, šišky jedle směřují vzhůru a rozpadají se
• jalovec obecný (f) – roste na okrajích lesů a pastvinách, jeho dužnaté šištice se označují jako jalovčinky a užívají se jako koření
• tis červený (g) – často vysazovaný jako okrasný, prudce jedovatý, samičí stromy mají semena v červených dužnatých míšcích (ty se označují jako tisinky)

Mezi jehličnany nepůvodní v Česku náleží například:

• borovice černá (h) – ze Středomoří, na rozdíl od borovice lesní je mohutnější a nemá rezavou horní část kmene
• borovice vejmutovka (i)– ze Severní Ameriky, má velmi jemné jehlice ve svazečcích po pěti a podlouhlé šišky
• douglaska tisolistá (j) – ze šišek ční trojcípé podpůrné šupiny
• zerav západní (k) – součástí živých plodů a labyrintů, lidově „thuje“
• sekvojovec obrovský (l) – přirozeně v Kalifornii, nejobjemnější strom na světě (nejvyšším stromem je příbuzná sekvoje vždyzelená)

Tato kapitola obsahuje krytosemenné (kvetoucí) rostliny roztříděné do systematických skupin – čeledí. Rostliny v rámci jedné čeledi jsou si příbuzné a mají určité společné znaky, mohou se však značně lišit například svým způsobem života či využitím.

První čtyři podkapitoly se věnují vyšším dvouděložným rostlinám, poslední kapitola obsahuje rostliny jednoděložné.

Tato kapitola obsahuje tematicky roztříděné krytosemenné (kvetoucí) rostliny. Různé rostliny v rámci jednotlivých témat si tedy zpravidla nejsou příbuzné, ale sdílejí např. místo, kde rostou, využití či určité vlastnosti.