Směs se skládá z více chemických látek. Při jejich mísení nedochází ke změnám vazeb. Mohou se však měnit fyzikální vlastnosti: např. voda se solí má nižší teplotu tání než čistá voda.

Stejnorodé (homogenní) směsi se také označují jako roztoky. Jejich součásti nelze odlišit okem ani mikroskopem. Mohou být pevné (např. slitiny kovů), kapalné (např. sůl rozpuštěná ve vodě) či plynné (složky vzduchu, propan-butan).

Různorodé (heterogenní) směsi sestávají ze složek, které lze vzájemně odlišit.

Koloidní směsi mají částice velké , tedy na pomezí stejnorodých a různorodých směsí.

Mezi metody oddělování složek směsí patří například:

• sedimentace (usazování) – Obvykle oddělování pevné a kapalné látky, založena na rozdílných hustotách.
• krystalizace – Oddělení rozpuštěné pevné pátky z roztoku, např. krystalizace mořské soli.
• filtrace – Zachycování pevné látky na filtru (např. síto, písek, tkanina, filtrační papír aj.).
• chromatografie – Metoda, při níž složky mobilní fáze různou rychlostí putují stacionární fází (často chromatografickou kolonou), používá se v analytické chemii.
• destilace – Oddělování kapalných složek směsi na základě jejich rozdílných teplot varu, např. destilace při výrobě alkoholických nápojů či frakční destilace ropy.