Voda a životní prostředí

Lidé přímo využívají zejména pitnou vodu, která je zbavená mikroorganizmů a většiny znečišťujících látek. V zemědělství či průmyslu může mít uplatnění voda užitková. Využitím vody vzniká voda odpadní, která by před vypuštěním do přírody měla projít čistírnou odpadních vod.

Sladká voda tvoří asi 3 % hydrosféry. Podíl pitné vody v hydrosféře celkově činí asi 0,007 %. Biologické znečištění vody spočívá v přítomnosti mikroorganizmů (bakterií, protistů). Voda může být chemicky znečištěna např. pesticidy, těžkými kovy, ropnými produkty, zbytky léčiv či hnojivy. Nadbytek solí fosforu a dusíku se označuje jako eutrofizace, ta potom vede k nadměrnému růstu sinic a řas. Znečištění se může týkat povrchových i spodních vod.

Mořská voda v sobě rozpouští vzdušný \mathrm{CO_2} (jehož množství ve vzduchu stoupá), dochází tedy k jejímu okyselování neboli acidifikaci. Acidifikace ohrožuje např. korálové útesy (které jsou centrem rozmanitosti života v moři) či plankton (ten je základem potravních řetězců).

Krajina a její proměny

Změny krajiny mohou mít různé důsledky pro životní prostředí. Například meliorace luk potrubím během socializmu (50.–90. léta 20. století) na území Česka vedla na mnohých místech k úbytku ohrožených biotopů (podmáčených luk). Narovnávání vodních toků a jejich svádění pod zem obecně vede ke snižování biodiverzity. Různorodá krajina zpravidla má větší schopnost zadržovat vodu, což dokáže do určité míry bránit povodním při náhlých změnách počasí.

Negativní vliv na krajinu může mít zejména průmyslové, intenzivní zemědělství využívající nadmíru pesticidů a hnojiv. Nevhodná zemědělská činnost tak může vést ke znečištění životního prostředí, ale např. také erozi půd.

Odlesňování krajiny se označuje jako deforestace. Zejména v (sub)tropických oblastech je problémem dezertifikace neboli rozšiřování pouští (např. na místech plantáží, kde již došlo k vyčerpání živin z půdy). Klimatická změna může znesnadňovat pěstování některých rostlin/dřevin, např. oslabené smrkové monokultury jsou snadněji napadány lýkožroutem smrkovým. Urbanizace označuje rozšiřování městské zástavby.

Produkce potravin

Produkce potravin je závislá na existenci úrodné půdy, pro zemědělství je využíváno asi 50 % plochy obyvatelné souše na Zemi. 57 % plochy pro pěstování plodin je využito přímo k produkci potravy pro lidi, zbylých 43 % pak slouží k získávání krmiva pro dobytek. Živočišná potravina o energetické hodnotě 1000 kJ obecně spotřebuje daleko více zemědělské plochy a zdrojů než odpovídající rostlinná. To zejména kvůli neefektivitě plynoucí ze ztráty energie/látek mezi články potravních řetězců.

Klimatická změna a proměny krajiny mohou znesnadnit produkci zemědělských plodin, možným řešením je např. jejich genetická modifikace vedoucí k větší efektivitě či odolnosti. Změny podmínek v mořích vlivem oteplování pravděpodobně povedou i k problémům s rybolovem.

Problémem týkajícím se produkce potravin je i jejich nerovnoměrná dostupnost: v rozvojových státech mnohdy dochází k jejich nedostatku a hladu, v rozvinutém světě se naopak ročně vyhodí kolem třetiny vyprodukovaných potravin.