Vyvřelé neboli magmatické horniny vznikají tuhnutím magmatu či lávy (to je magma, které se dostalo na zemský povrch). Rozdělují se na hlubinné, žilné a výlevné.

a – žula

b – gabro

Hlubinné vyvřelé horniny vznikají tuhnutím magmatu hluboko pod povrchem. Magma zde tuhne pomalu, proto dochází k vytváření větších krystalů minerálů. Struktura hlubinných vyvřelin bývá všesměrná. I hlubinné vyvřelé horniny se mohou objevovat na povrchu díky erozi nadloží. Mezi hlubinné vyvřelé horniny patří například:

• žula (granit) (a) – obsahuje zejména křemen, K-živec, slídy (muskovit, biotit), mívá kvádrovitou odlučnost, v Česku se nalézá např. na Liberecku, na Šumavě, v Krkonoších
• gabro (b) – oproti žule tmavší, obsahuje živce, olivín, pyroxen

c – pegmatit

Žilné vyvřelé horniny vznikají tuhnutím magmatu v puklinách. Příkladem je pegmatit (c).

d – čedič

d – Panská skála

e – andezit

f – znělec

g – melafyr

Výlevné vyvřelé horniny vznikají tuhnutím lávy či magmatu těsně pod povrchem. Tuhnutí je rychlé, tvoří se tedy menší krystaly. Mezi výlevné vyvřelé horniny náleží například:

• čedič (bazalt) (d) – složením odpovídá gabru, mívá sloupcovitou odlučnost (lze vidět např. na Panské skále u Kamenického šenova), čedič je typický pro České středohoří, je z něj např. Říp
• andezit (e) – pojmenován podle pohoří Andy, oproti čediči obsahuje křemen
• znělec (fonolit) (f) – šedozelený, při poklepání zvoní, je z něj např. Milešovka či Bezděz
• melafyr (g) – složením odpovídá čediči či andezitu, obsahuje dutiny po sopečných plynech, které bývají druhotně vyplněné např. acháty

Kyselá magmata vznikají tavením zemské kůry. Obsahují více oxidu křemičitého (SiO₂), jsou viskóznější (méně ochotně tečou) a tvoří tedy spíše hlubinné magmatické horniny. Bazická magmata jsou méně viskózní, snadněji se dostávají na povrch a tvoří spíše výlevné horniny. Vznikají tavením pláště např. ve středooceánských hřbetech nebo v rámci kontinentálního riftu.